Angelis

Prolog

Poznámka!! I když tato kniha se bude zdát, jako křesťanská, tak to není pravda!! Já sama nejsem věřící, ale tento směr mě hooodně zajímá, takže pojmy, které jsem zde použila jsou většinou z bible či nějakých starých textů, které do bible nebyly zařazeny. Pokud budete mít ohledně něčeho otázky můžete se zeptat, ale většinou neznámé pojmy budou vysvětleny v závorkách s poznámkou autorky!!(..., pozn. aut.)

Rytíř jel po prašné cestě na svém unaveném koni k chrámu. Stále se otáčel, jako by za ním měl někdo jet. Nemýlil se, dvě míle za ním po stejné cestě jelo třicet gardistů. Jejich černomodré pláště s královskými odznaky plály za nimi.
Rytíř vjel na nádvoří chrámu. Kvapně slezl z koně a nechal ho volně, kdyby měl někdo utéct, tak alespoň ten kůň.
Vyšel několik schodů a otevřel postranní dveře do sakristie, seděl tam mnich a když uviděl rytíře se svěšenými rameny, tak rychle zanechal modlení a dovedl ho k tajným dveřím. „Pojď chlapče, tudy se dostaneš tajným tunelem do tajné části kousek od chrámu, ale dávej si pozor,” vztyčil varovně ukazováček„ je to cesta plna nebezpečenství. Pod schodištěm je ve stojanu pochodeň, ten kdo půjde po tobě, což budou ti královy gardisti, tak má smůlu, už žádná nebude. Vidíme se naposledy, chlapče. Nevím co na konci uvidíš, ale i tak hodně štěstí.“ a stiskl rytíři paži, usmál se a popostrčil ho ke schodům. Rytíř se ještě jednou otočil a kývl hlavou k pozdravu. Sešel po schodem a v okamžiku, kdy vzal do ruky pochodeň, mnich zavřel tajný vchod, teď ho bude v dlouhém tmavém tunelu doprovázet jen světlo pochodně. Šel chodbami různými směry, vpravo, vlevo, rovně... A takto se to dál opakovalo, v jednu chvíli, co ho brašna přes rameno už dost tlačila, to chtěl vzdát, ale vždyť složil přísahu velmistru řádu. Musí přežít alespoň on, aby mohl předávat tajemství řádu svým potomkům, zasvěceným. Naštěstí měl aspoň trochu jídla a pití, ale v tomto vlhkém, těžkém prostředí byl rád, že dýchá. Nevětrané prostředí bylo pro jeho plíce přítěží. Ale musí jít dal, žít dál. Je jediný z řádu, kdo přežil. Jeho dlouhé bílé vlasy, jindy schované pod čapkou a krožkouvou čepicí, teď spadají do obličeje a dosahují délky až k jeho lopatkám, lidé se celkem báli jeho vzhledu, přece jenom, kdo by se nebál vysokého, mírně svalnatého rytíře, který má úplně bílé, trochu vlnité vlasy a světle  šedé oči? Velmistr ale věřil, že je potomkem Abdals (to jsem použila z jméno 70 tajemných duchů Boha, o kterých se nic moc nevědělo, jen sám Bůh o nich věděl, pozn. aut.), ale on v to nevěřil i když velmistr byl velmi moudrý muž, který už něco zažil, ale podle Knihy by měli mít bělostný vzhled a zářivé, rudě zbarvené oči, jako rubíny. Sundal si svůj šedý plášť s modrým vyšitým vzorem kříže, který byl v kruhu položen. Jeho kroužková přitom zachrastila. Už ho štvala, ale zatím ji chce nosit dál, nechtěl ji odhodit, ale teď si ji sundal a dal si ji do brašny a jen přes sebe hodil plášť. Bylo zde teplo a nemá v plánu se vláčet dalších několik desítek mil s kroužkovou košilí na sobě, hlavně v tomto dusnu.
Musí si odpočinout, sedl si na hromádku kamenů po straně tunelu, trochu si loknul vody, ale moc jí neplýtval, aby mu zbyla. Neví, jak je ten tunel dlouhý. Po pár chvilkách se rozhodl jít dál. Vstal, hodil si brašnu přes rameno a vyrazil, šel zase vpravo, rovně, vlevo... Když v tom se před ním objevila římsa. Bude muset po ní slézt aby se dostal na druhou stranu, pochodeň vzal mezi zuby do pusy, ikdyž ta dřevěná chuť byla otřesná, ale to nějak neřešil. Vlezl na římsu, pomalu se po ní sunul, jeho kožený boty mu nijak nebránily v chůzi, totiž jako jediný v řádu odmítl ty směšný boty s železnou, dlouhou špicí. On si je nechal jen v předu potáhnout kovem, který nerezivěl a i paty a jak to byla pohodlná obuv!
Ocitl se na konci římsy, tak slezl na zem, vzal si z pusy tu hnusnou pochodeň, kterou ještě pro jistotu třikrát proklel a šel dál.
Po asi dvouset krocích došel k malinké místnosti. Byla temná, ale když tam posvítil, zjistil, že je prázdná až na malý stoleček, na kterém ležela Kniha a nad stolečkem byla pověšený kříž v kruhu. „Konečně!“ zvolal rytíř a poklekl ke stolečku a začal se modlit. Mezitím, co se modlil si vůbec nevšiml, že tu jsou s ním další dvě osoby. Každá byla malinko rozdílná. Jedna označovala temnotu, druhá světlo, ale vše není, jak se zdá. Je zde Satanael (V dnešní době všude známý Satan, ale pozor! Předtím než Bůh stvořil více andělů, tak měl jen jednoho anděla pomocníka- Satanaela(boží anděl), pak se mu nelíbily praktiky Boha, který byl řekněme lenoch a nechával pracovat anděly. Sám Gabriel po své zrození ho svrhl z nebes svoji holí. Od tud je jméno Satan- padlý anděl, pozn. aut.) a jeho rival Gabi(Gabriel, neboli jeho přezdívka, jak mu říkal Sataniel, když ještě byl andělem, pozn. aut.).