Najednou jak jsem tam seděla uslyšela sem něco zvláštního. Ale co to sakra.... Šepot! Ano to je to správné slovo. Neslyšela jsem nebo spíš sem nerozuměla co ten hlas říká. Popravdě jsem ani nechtěla. V tu chvíli sem si řekla že je čas jít. Tak jsem se zvedla a rychlou chůzi šla od toho místa pryč. Našla jsem mamku s tím starým neandrtálcem jak se pokoušeli mamku udržet na lyžích. Moc jím to Teda nešlo ale nakonec se povedlo a mamka si to užila. Jen já odcházela s divným pocitem.
