WOLFASUS: wolf + pegasus EXPERIMENT

1.

Pohled Kessy
Dokrmím poslední tvory v řadě klecí a kbelíky se zbytky toho, čemu oni říkají jídlo odnáším do skladu krmiva. V umyvadle si umyju ruce a zamířím zpět do haly s tvory. Všechno jsou to experimenty. A já jsem ošetřovatelka v laboratoři, která se těmito experimenty zabívá. Kříží a zdokonalují se zde zvířata a občas i "neposlušné děti, které nechtějí jít spát". Je jasné, že to jsou jen povídačky, kterými doma straší maminky své děti, když ne a ne jít spát.
     V této hale jsou masožravci - máme tu křížence tygrů, lvů, vlků, psů, různých kočkovitých šelem a i nějakých orlů. Jsou to zajímavá stvoření. Některá jsou nanejvíc úchvatná - jako třeba lygr - a některá jsou naopak nanejvíc odpuzující - například kříženec vlka a nějakého supa... Není na něj hezký pohled, tenhle experiment se nepovedl. A teď tady stojí a čeká a čeká a čeká.
     V hale, kam teď mířím jsou býložravci. Je tu dobytek, někteří "domácí mazlíčci" a třeba i kříženci pár ryb. Já se ve všech tak úplně nevyznám - nejsem odborník - ale vždy vím, co má které zvíře rádo a co ho spolehlivě oklidní. Na tohle mě užije.
     Miluju zvířata. A popravdě, nesnáším, když se jim takhle ubližuje. Celý život jsou zavření v kotcích a klecích a pak je někdo několikrát vytáhne, odebere jim krev a vzorky DNA a nebo je prostě nechají či donutí se spářit s úplně jiným druhem. Je to kruté. Ale jinou možnost nemám. Tady na ostrově jsme uprostřed Tichého oceánu a práce tu na výběr moc není.
     Na našem ostrově Theamos jsou celkem tři města. Hlavní město se jmenuje Akontor. Bydlí tam okolo tisíce lidí. Máme tam řeznictví, malou školu, hotel, asi tři restaurace, samozřejmě obecní úřad, maličký kostel, dva supermarkety, radnici, truhlářství, park, několik krámků se suvenýry pro turisty, pochopitelně i náměstí s nějakou starobylou sochou a samozřejmě i obydlenou čtvrť.
V druhém městě bydlím já. Město se jmenuje Fyskonna. Divné jméno. Ale je staré stovky let. Fyskonna je asi pět kilometrů po silnici třetí třídy daleko od Akontoru. Ve Fyskonně máme jen asi dvěstě obyvatel. Je tu supermarket, nějaké obchody se suvenýry, restaurace, náměstíčko, na kterém bývají na konci jara trhy, samozřejmě obytná čtvrť a malá farma s ovcemi.
      Třetí a poslední město na ostrově se jmenuje Sammera a od Akontoru je vzdálená devět kilometrů. Sammera je proslulá svým pekařstvím. Jinak je tu opět několik obchodů a restaurace a nepostradatelná obytná čtvrť. V Sammeře je ale ještě jedna hodně důležitá věc - a to přístav. Tam každé léto přijíždějí parníky s turisty, kteří se zajímají o náš ostrov a naše experimenty. Každé léto, hned po trzích máme totiž v Akontorském parku takovou výstavu nejpovedenějších mutantů. To je hlavní důvod návštěv turistů.
    
Procházím kolem klece jednoho z tvlků - křížence tygra a vlka - vlka s oranžovou srstí pokrytou černými pruhy. Následně vcházím do druhé haly s býložravými kříženci. Tady je opravdu hodně exemplářů. Dokonce před necelým měsícem nám sem přibylo několik pegasů - nekecám, opravdových koní s křídly. Po cestě je hladím po nose a několik z nich drbu za ušima. Miluju je. Jsou strašně hodní. Ale je mi jich líto. Celý život v kleci. Já bych je každý den pouštěla do výběhu. I když, to by mi asi uletěli...
     Otevírám dveře do krmírny. ,,Ahoj" pozdravím vysokého chlapce se špinavými blond vlasy, který se sklání nad prázdnými kyblíky od krmení. Jakmile mě uvidí, málem je všechny převrhne. ,,A-ahoj Kessy" řekne a usměje se. Usměju se na něj taky a dodám: ,,Už je po sedmé. Jedem, Jacobe?" On jen přikývne a vydáme se na parkoviště. Jacob Amans je tu další ošetřovatel. Ano, jsme jen dva. Většina lidí se sem bojí a my jsme jinou práci nesehnali. Poznali jsme se tady a hned se z nás stali přátelé.
     Máme štěstí - oba bydlíme ve Fyskonně a oba jsme relativně chudí. Laboratoř je v pralese na druhé půlce ostrova než je Fyskonna a ani jeden z nás nemá na celé auto. Dohromady si ho můžeme dovolit. Jacob bydlí naproti mému domu a pochází z docela bohaté rodiny. Ale rodina ho opustila a odjela si na pevninu. Nechali mu jen trochu peněz. Oba jsme v podstatě sirotci. Mě rodiče umřeli, když jsem byla hodně malá a polovinu života jsem žila v Summeře u sestřenice a její rodiny. Zůstal mi jen dům ve kterém teď žiju.
      Doma se nakládám do teplé vany, když v tom... Zazvoní telefon! Vyskočím z vany a zabalím se do ručníku. Sprintuju do ložnice. Na posteli leží můj mobil a vyzvání. Zvednu ho a podívám se na displej. Ricardo Malum - můj šéf, majitel laboratoře a hlavní vědec.
     ,,Dobrý den, tady Kessy Rectusová" pozdravím do telefonu.
,,Dobrý den, slečno. Doufám, že neruším. Jen jsem vám chtěl oznámit, že..."

(777)