Chvíli jsem na tebe bezesmyslu civěla.
A pak na sucho polkla.
,,Kevine, tohle jsem si přála dlouho, víš? Vždycky jsem čekala, až se na mě aspoň usměješ. Nebo si mě aspoň všimneš. Chyběl jsi mi, jenže tys nic z toho neviděl. Chci se tě zeptat."
Z hluboka jsem se nadechla.
,,Proč?"
Lidičky, nerada Vám to oznamuju, ale blížíme se ke konci:(
