Poslední Odkaz

Přiznání je těžké, zvláště pro nemluvné lidi

Těsně před ní jsem si ještě jednou přehrála obsah kazety a sama sebe zeptala, jestli to opravdu chci udělat. Nakonec jsem se rozhodla že ano!
Vstoupila jsem na stanici se slovy,, mám pro vás docela důležité informace o vraždách i atentátu, které proběhly tento půlrok!,, Když to uslyšel jeden policista, otočil se ke mě a řekl ,, Dobrá tak se pojďte posadit a řekněte co pro nás máte,, Sedla jsem si a v tu chvíli mi zatuhly slova v puse. ,,M mohla bych dostat kávu?,, zakoktala jsem. Kávunpřinesla mladá žena a zapůsobila na mě stejným pocitem jako máma. V tu chvíli jsem si uvědomila, komu jsem se schopna přiznat. ,, Vy jste ta s těma informacema,, Optala se mě. ,,Ano!,, bezmeškání jsem odvětila! Zadívala jsem se a v tu chvíloi na mě vyhrkl jeden policista ,, Tak co s tím bude!!?,, já se zalekla a jediné, co jsem dokázala říct bylo ,,Mohu mluvit s tou paní?!,, Policista mi řekl, ať chviku počkám a tak jsem tam seděla úplně sama a sama jsemn si nadávala za to že jsem sem přišla. ,,Přejete si mluvit se mnou?,, Přišla ta slečna co mi donesla kávu. ,, Ano. Má tady né jen informace, ale i důkazný materiál který vám ovšem nevydám, protože ho již nebudete potřebovat,, Byla jsemn překavapena, že jsem schopna talhle plynule mluvit a přemýšlela bych nad tím dál, kdyby mě nevyrušil její hlas. ,,Veškeré důkazné materiály musíte odevzdat!!,, Zněla trochu rozčileně a já se rozhpdla dále komunikovat. ,, ano! Já vím ale řįkám že je nebudete potřebovat!,, podívala se na mě Nepříjemným pohledem ,, Gorgi! Ta paní nám nehodlá nic vydat!!,, přišel policiasta, podíval se na mě a zaburácel,, Jak jaok že je nebudeme potřebovat? Můžete mi to vysvětlit?!,, V tu chvíli jsem zase jen cítila ten nepříjemný pocit a sotva jsem řekla ,, ja já vám je klidně dám. A...a... a... ale jen chci mluvit pouze s toto paní!,, Bála jsem se, co na to řekne ale ten pán odešel a já zůsala jen s paní policistkou. ,, Jak to teda bude? Proč chcete !mluvit jen se mnou?! Poslouchám!,, i když na mě křičela, cítila jsem se mnohem příjemněji než s někým jiným ,,Víte mám těžkou situaci v rodině už nikoho nemám! Já nejsem schopna pořepádně mluvit a jste téměř jediný člověk kterého se nebojím i kdyż...,, musela jsem rychle zmlknout, nebo by moje přiznání bylo mnohem rychlejší. ,, aha to jsem nevěděla! Omlouvám se ! A tak můžem přejít k důkazům?!,, ,, Ano samozřejmě!,, odvětila jsem. ,, tady je...tady je seznam objetí,, položila jsem jména lidí na stůl ale bez přidělaného vzkazu. Policistka se udivila, kde jsem to vzala a já pokračovala dál ,, Tady je zbraň, která byla použita! Ale nic už potřebovat nebudete protože..., chytla jsem se za klobouj, postavila jsem se se zbraní v ruce a pokračovala jsem. ,,Protože,, ( strhla jsem klobouk) ,, Jsem to já!!,, Klobouk ležel na zemi, já stála a mířila jsem pistolí na policistku.
Zaječel a já pokračovala ve své řeči ,, Bát se nemusíte,, zložila jsem zbraň na stůl a sedla jsem si zpět. Policistka byla celá bílá a pustila se do řeči ,, Tak výborně! Vaše přiznání máme a tímto vás zatýkám za čtyřnásobnou vraždu a atentát na prezidenta!! Lehněte si na zem!!,, Byla jsem vyděšena a seděla jsem jak z kamene na židli. ,, Bude to!?,, Vytasila na mě zbraň a já pochopila, že už neni cesty zpět. Pomalu jsem si klekla a bez jakéhokoliv odporu jsem se nechala zatknout.
,,Pro tebe Mami,, vznesla jsem a ležela jsem na zemi! Když to uslyšela, řekla mi abych se postavila a vše jí vysvětlila! Moc se mi do toho nechtělo ale svěřila jsem se se svým příběhem. Pak mě řekla ať se postavím a dám ruce za hlavu. Když jsem tak učinila, nasadika minpouta a řekla ,, u soudu budete muset mluvit chápete?!,, při pomyšlení na tohle se mi sevřel žaludek a řekla jsem ,, já to nedokážu! Málem jsem ani toto nedokázala! Pomůžete mi?!,, policistka se na mě podívala a řekla ,, uvidíme!!,, vzala mě za rameno, došla ke svým kolegům a pověděla,, něco máme,, když tam přišli i oni chtělo se mi brečert ale né pro to, že bych udělala mámin poslední odkaz nebo tka něco, ale protože tu na mě působil strašný tlak. ,,Tak uvidíme se u soudu,, řekla policistka a mrkla na mě. V tu chvíli se mi ulevilo , posadila jsem se a jen jsem přemýšlela nad ,Máminým poselstvím, a stále jsem nevěřila tomu, co jsem všechno dokázala.

KONEC