O bratrech a holi

Část 5. - Jezerní království

Tady je další kapitola, která tentokrát hraje na trochu smutnější notu.

*Niké*

-----------------------------

Je pozdní odpoledne, slunce barvy grapefruitu už pomalu mizí za obzorem a Jane ve svém bytě rozsvěcuje bílou štíhlou svíci. Staví ji na stůl před nedočkavého boha hromu, oběma nalije sklenku červeného vína a pak oběma přinese pečená bažantí prsa ozdobená čerstvou snítkou tymiánu na bělostných talířích. Dme se pýchou na své vlastní dílo, se kterým se dělala poslední tři hodiny.

"Ó, to vypadá vskutku nádherně," chválí poslušně blonďák.

Hnědovláska se usměje. To je alespoň romantika!

"Dobrou chuť!" Jane si opatrně ukrojí decentní kousek a labužnicky jej převaluje v ústech. Ano, tato kombinace koření a zvěřiny se jí opravdu povedla. Ale možná by to chtělo více propéct. V receptu psali hodinu při osmdesáti stupních, ale však jí to přišlo nějak málo. Musí se svého přítele nenápadně zeptat, zda mu maso chutná... možná, že mu to nedostatečné propečení zkazilo celkovou harmonickou chuť, možná si dokonce všiml...

"*Mlask*Mohu si přidat, lásko?"

"Ehm... jistě, přinesu ti další porci. Mimochodem... jak ti to chutnalo?"

"Skvělá krmě, avšak je jí málo."

"Možná jsem to měla péct trochu déle. Nejsem si jistá, jestli jsou prsa dosti měkká."

Thor ani zdaleka neoplývá tak vybroušenými chuťovými pohárky. Obvykle se spokojí téměř se vším, jen pokud se to dá jíst a je toho hodně, a tak rezolutně vrtí hlavou, až jeho blonďaté vlasy létají vzduchem.

"Je to vý-bor-né miláčku."

...

Když nese astrofyzička ke stolu už třetí talíř bažantích prsou a pak se vrací ke svému vychladlému talíři, rozdrtí hromovládcovo mocné mlaskání zbylou romantiku jako kladivo těžké kladivo tenké střípky skla.

Když se pak blonďák řádně přesvědčí, že v pekáči nezůstal už ani kousek skvělé krmi, přitulí se ke své rozčarované dívce.

"Jsi ta nejchytřejší, nejkrásnější a nejšikovnější mitgarďanka. Ne každá žena umí ulovit divokého ptáka," praví a obejme její štíhlá ramena.

"Jak, prosím?"

"Inu, ten... bažant... určitě nebyl snadná kořist."

Jane protočí panenky a vyvlíkne se z thorova objetí:

"U nás se všechna zvířata pěstují! Ten bažant, kterého jsi snědl vyrostl nejspíš někde ve voliéře, kde jej uměle krmili a poté odborně zabili, zamrazili a dodali do obchodu, kde jsem si ho statečně koupila a nic jsem lovit nemusela. Tak se to tady na Zemi zkrátka dělá."

Asgarďan je jejími slovy velice překvapen, teď však není vhodná doba, aby se vyptával. Teď si musí svou dívku nejprve usmířit.

Chvíli nerozhodně hypnotizuje pohledem její záda ale vzápětí se mu tvář rozjasní. Dostal nápad.

"Jane?"

"Co je žroute?"

"Jenom, že by tě možná zajímalo, jak pokračovala ta příhoda."

"Chm!"

"Nemáš náladu? Nu, to je škoda. Zrovna v tom předposledním světě mě Loki začal nenávidět trvale, myslím. Kalich jeho zloby se naplnil až po okraj a přetekl," láká blonďák a spokojeně pozoruje, že se brunetin postoj znatelně uvolnil a je vidět, že naslouchá: