Heater |book 4| ✔

14

,,Milý Noahu,

je mi líto, že si všímáš nepravé. Možná je to ode mě troufalé to tvrdit, ale vím kde je pravda. Nikdy jsem na Tebe nezapomněla a jestli si to myslíš, tak je mi Tě opravdu líto. Věděla jsem, že se na mě koukáš, ale neměla jsem odvahu tě oslovit. Vlastně ani nemohla.

Bála jsem se totiž, že se mi vysměješ jako všichni ostatní. A jak jsem se dostala do Tvé kanceláře? Tak jako už dlouho, jako těch několik měsíců a možná i let, co Ti sem dávám snídani. Opravdu mě naštvalo, když jsem slyšela jak za ně vždy děkuješ té umělé panence, ale nemůžu a nemohla jsem s tím nic dělat.

Za měsíc je to datum. To kdy jsme se ,viděli naposled'. Je to takové divné když já vím, že se vidíme každý den a nespočetně-krát jsme s spolu mluvily. Možná to dělají ty čočky.. Co já vím, ale jedno vím jistě. Modré oči nejsou moje.

Vím, že tam každoročně jezdíš, protože já taky a letos budu konečně na tom mém místě, vždy jsem se toho totiž bála, ale teď je mi to už jedno. Nejspíše si našel někoho kdo tě dělá šťastným.

Já nemám totiž právo na šťastný život, ale přitom nezapomeň.

Miluju Tě Noahu Cartwoode.

I když máš jinou tak Tě stejně miluju.

(ne)Tvá H.

P.S.: Na snídaně ZAPOMEŇ..!"