Ticci Toby Jednodílovka [CZ]

#Ticci Toby

Šel jsem ulicí, když jsem zaslechl pláč. Vycházel z jedné tmavší uličky. Zamířil jsem tam. Na zemi leželo nádherné děvče. Mělo potrhané věci a nad ní se skláněl nějaký chlap. Dotýkal se jí a ona plakala a trhala sebou.

"N-nech ji!" vykřikl jsem. Ten chlap se otočil ke mně. Šklebil se a prohlédl si mě. Úsměv mu z tváře zmizel a nahradil ho hněv.

"Proč mě rušíš při mé hře?" zeptal se naštvaně.

"Při tvé hře?" zeptal jsem se nechápavě.

"Ano, je to moje nová hračka. Dnes ji jdu otestovat" znovu se ušklíbl.

"Chceš být první? Jen si zaplať vstup do klubu a je tvá" nechutně se zasmál.

"N-ne, ne-nech ji na pokoji!" vykřikl jsem. Zasmál se a ošklivě na mě podíval.

"Takže hračičku si otestuji sám a ty odpal, protože přijdeš k úrazu" řekl naštvaně a otočil se zpět na dívku.

"Tak, teď si užijeme, tedy alespoň já" zašeptal si úchylným hlasem a dívka se znovu rozplakala.

"Tak naposled ti říkám, nech ji bejt" řekl sem naštvane.

"Nenechám, je jenom má" znovu se zasmál. Naštval jsem se a z obalu na zádech jsem si vytáhl sekeru.

"Nejde to po dobrém, tak po zlém" řekl jsem a přiblížil jsem se k němu. Otočil se ke mně a v tedy jsem zvedl sekeru nad hlavu. S vší silou jsem ji prudce zatáhl dopředu a čepel sekeře se zaryla v jeho lebce. Nestihl ani vykřiknout. Mrtvý spadl na zem.
Dívka na mě vyděšeně podívala. Sekeru jsem si schoval zpět do pouzdra. Přistoupil jsem k ní a sehnul jsem se.

"V p-pohodě?" zeptal jsem se. Myslel jsem si že vstane, zakřičí mi že jsem monstrum a uprchne, jenže ona jen němě přikývla.

"Jak se jmenuješ?" zeptal jsem se.

"B-Bára" zašeptala roztřeseným hlasem.

"A ty jsi..?" zašeptala do ticha.

"T-Toby" řekl sem.

"Ď-děkuji za z-záchranu" vykoktala ze sebe a posadila se. Kolena si přitáhla k tělu a objala je. Tvář si skryla do kolen a potichu začala vzlikať. Přistoupil jsem k ní o kousek blíž a pomalu jsem natáhl ruku. Jemně jsem se dotkl její zad, načež ona zareagovala trhnutím.

"J-já ti neublížím" pokusil jsem se o úsměv, i když pochybuji že ho viděla. Podívala se na mě uslzenýma očima a smutně se usmála.

"Odvedu tě domů?" nabídl jsem se. Nemo přikývla a já jsem jí pomohl na nohy.

"Kde bydlíš?" zeptal jsem se.

"Na kraji města" zašeptala smutně a zároveň vystrašeně.

"Neboj, se mnou ti nic nehrozí" zasmál jsem se a pomalu jsme se pohnuli tmavou ulicí. Procházeli jsme kolem nějakého podniku.

"Můžeme jít dovnitř?" zeptala se Bára. Přikývl jsem a vstoupili jsme dovnitř. Všichni nás ignorovali a my jsme si sedli do posledního boxu. Přišel k nám číšník.

"Co si dáte?" zeptal se mile a házel po Báře zamilované pohledy. Propálil jsem ho pohledem.

"Vodu prosím" mile se na něj usmála. To už jsem nevydržel a prudce jsem vstal.

"Pojďte mi ukázat kde jsou záchody" řekl jsem naštvaně.

"Tuhle ve skladu" ukázal na nějaké dveře.

"Pojďte mi to ukázat, já nevím kde to je" zavrčel jsem. Číšník si vydechl a vešel do skladu. Já jsem šel za ním. Zabouchl jsem dveře a číšník se na mě zmateně podíval. Z pouzdra jsem vytáhl sekeru a spíše než stih vykřiknout, se mu čepel sekery zaťala do krku. Vytáhl jsem ji a on dopadl na zem. Sekeru jsem zvedl nad hlavu a zahnal jsem se. Čepel sekery se setkala s jeho trupem a všude vystříkla krev. Sekeru jsem vytáhl horko těžko. Znovu jsem se napřáhl a znovu se čepel mé sekery setkala s jeho tělem. Takto jsem pokračoval až do kdy z něj nezůstala spousta masa. Krev byla úplně všude, dokonce i na mých věcech. Jak teď nepozorovaně zmizet? Našel jsem čistou vodu a svlékl jsem si mikinu. Krev jsem si zkusil vyčistit vodou a jak tak se mi to podařilo. Sekeru jsem si skril do pouzdra a mikinu jsem si vzal do ruky. Vyšel jsem ze skladu a zamířil jsem ke stolu kde byla Bára. Bára seděla a znuděně sledovala okolí. Když si mě všimla, usmála se a zamávala mi.