Pak mě od sebe trochu posunul dál. ,,Já jsem Erik a ty ? " ,,Já jsem Ally" řekla jsem a usmála se ,,A kolik ti je Ally ?" ,,teď je mi 7 a tobě ?" ,,Mě je teď 11 Mohli by z nás být kamarádi a navzájem si pomáhali co říkáš ?" a podal mi kus chleba ,,promiň víc toho nemám snad ti to bude zatím stačit".Pak jsem přemýšlela a došlo mi že mám pořád tu stovku a ušetřených 300 který jsem si vydělala za měsíc .,,Hele Eriku hrozně moc ti děkuji za ten chleba já ti za to koupím nové boty protože není dobré mrznout na ulici bez bot a k tomu ti koupím nové triko". Dala jsem mu na hlídání batoh oblékla si nové oblečení od té hodné paní a šla nakupovat.V obchodě jsem našla hrozně krásné pánské boty který jsem hned vzala a pak i nějaké hezké triko když už jsem byla u pokladny dala jsem tam ty věci které chci koupit pak si mě divně prohlíželi.,,Ehm pro bezdomovce tu oblečení neprodáváme a tyhle peníze jsou určitě kradené zmiz než zavolám policii!".Vzal mi peníze a já radši utíkala zpátky k Erikovi s brekem".On mě znova obejmul.,,Co se stalo Ally ?" řekl smutným tichým hlasem.,,Mysleli že jsem zlodějka tak mi nic neprodali a ještě mě okradli o peníze které jsem si šetřila měsíc".Když jsem to dořekla ,,To je mi strašně moc líto". ,,Nemusí ti to být líto ale my teď už nemáme ani na jídlo pojd klidně semnou jsme ještě malý nikdo si nás nevšimne když si něco k jídlu vezmeme!" ,,Máš pravdu nic jiného na výběr už asi nemáme jdeme!" Šli jsme hrozně potichu aby nás nikdo neslyšel a zničili jsme nejprve první kameru pak jsem zničili i alarm a vešli oknem tam jsme vzali jen chleba,vodu,dvě lízátka a šli jsme zase potichu ven a když jsme byli už dál od obchodu tak jsme začali běžet a doběhli k místu kde jsme byli předtím.Jedli jsme a pak si lehli na zem.,,Jak si se vlastně dostal na ulici Eriku ?" Řekla jsem a přitom objímala svého plyšáka žirafu kterou jsem dostala k 2 narozeninám a pořád se o ní starám.,,Utekl jsem rodiče mě nenáviděli a týrali mě nedali mi ani jídlo a pořád mě mlátili." řekl a otočil se na druhou stranu a dal si ruce na obličej.,,Já jsem byla s rodiči na výletě ale pak za námi někdo začal běžet a zastřelil moje rodiče bylo jen štěstí že si mě nevšimli." Pak se otočil zpátky. ,,Neboj já se o tebe postarám a nikdy tě už neopustím slibuju". ,,Nenechám aby tě někdo týral" a potom jsme oba spokojeně usnuli.
Další kapitola je tady snad líbí :) !
