Život Vlčice

Část 6. Pauza

,,Vážně? On tě urážel?" zeptal se mě Frilko s přihlouplým obličejem. ,,Samozdřejmě a koukej jak si nafrněně pokračuje v cestě!" odpověděla jsem mu. Řekl mi, ať chvilku počkám a on mezitím zašel za tím kocourem. Pořád nešel a vypadalo to, že se něco stalo a tak jsem šla za ním. Viděla jsem, jak spolu ti dva mluví a Frilko se zděsil. Co se mu mohlo stát? Co mu kocour asi provedl? Rychle jsem tam běžela, jenže mě zastavili tři jorkšíři. Jednoho jsem odkopla, abych mohla běžet dál, ale ti dva mě kousli do nohou. Bolelo to víc než jsem si myslela, ale pokračovala.,,Frilko! Co se stalo?! Hej, slyšíš? Co je?" křičela jsem na něj, když už jsem se sotva plazila. Chvíli tam jen stál a díval se na mě a potom přišel s vyděšeným obličejem. ,,Je to zrádce. Je, on je zrádce." ,,Cože? kdo?" ,,Kocour, celou tu dobu to na mě hrál a já mu věřil celé čtyři roky. Ví o nás vše a teď i všichni ostatní. Nemáme jedinou utajenou skrýš pro vás vlky a ani na jídlo. Vše odhalil." povídal a při tom se pořád zděšeně díval do země.

Začala jsem ho uklidňovat, ale on si to pořád opakoval dokola a očima neopouštěl zem. Dostala jsem o něho strach a proto jsem zašla za Rozali a poprosila jí, jestli nemůže jít se mnou. Kývla hlavou na souhlas a tak jsme se za ním rozběhly. Byl pořád na tom samém místě a už si mumlal jen pro sebe, takže jsme mu moc nerozuměly.

,,Frilko, podívej se na mě. No tak, honem. Nemůžeš tu takhle zůstat." snažila se ho přemluvit Rozali, ale nepodařilo se jí to. Po dalších deseti minutách jsem řekla Rozali, ať přivede i Kaleda. Třeba ho dokážeme 'probudit' z toho neštěstí. Kaled s ním někdy předtím mluvil, tak by mohl na něco přijít. Po cestě řekl Kaled vše potřebné Rozali. ,,To snad ne, tohle není dobré, ale vůbec ne! Rychle ho musíme probrat, jinak se tady sesune k zemi." začal trojčit Kaled, jen co přiběhl. Rychle jsme se ho snažili odstrkat k jeho domu, aby se o něj jeho pán postaral.

No jo, ale on si nás jeho pán všimne a to budeme mít potom problém. Jak to uděláme?! V našem přemýšlení jsme asi strávili více času než jsme měli a proto se Frilko skácel na zem. ,,Honem, dělejte!!! Musí se okamžitě probrat!" začala jsem tady řvát. Kaled se sklonil a já s Rozali jsme mu ho přesunuli na záda, aby ho mohl rychle odnést na farmu. Slyšeli jsme motor, takže právě Frilkův pán asi přijel a to se nám hodí. ,,Jenže on si bude myslet, že jsme ho zabili my! Musíme vypadat, no, roztomile a smutně. A tak trochu jako psi." navrhla Rozali. Má pravdu a tak jsme všichni nasadili psí oči a sklopili uši. Byli jsme už přede dveřmi a pán byl vevnitř. Vyskočila jsem a zazvonila, potom jsem začala jemně škrábat na dveře. Pán otevřel a udiveně a zmateně se díval na Frilka. Nevěděl totiž, co se stalo a asi si myslel, že je mrtvý. Rozali trošku zakňučela, aby to vypadalo, že jsme ho naopak chtěli zachránit. Kaled se k Rozali přidal a já oblízla Frilkovi tvář.

Pán to rychle pochopil a odnesl si Frilka dovnitř domu a nám s trochou nejistoty poděkoval.

•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×

Díky za podporu a když budete mít jakékoliv otázky, tak ráda odpovím.

Omlouvám se, že to dlouho čekalo, jenže se mi ti před vydáním skoro celá smazalo a potom jsme jeli na hory.

Jestli chcete, abych napsala i něco jiného, tak mi napište o čem a já si to nějak přeberu :*

Díky za čtení a hlasy :3

°°°°°°°°°°°°Lenka Altofová°°°°°Laila Wolf°°°°°°°°°°°