Dylanův pohled
V autě, teda spíš v limuzíně, byla sranda. I Thomas vypadal, že se baví. Docela dost si povídal s Holland a Tylerem. Holland asi žere stejně jako já ten jeho britský přízvuk. Vždycky jak promluví, je to jako pohlazení po duši. A když se k tomu přidají i ty jeho tmavě hnědé oči, tak je člověk úplně ztracený.
„Dylene?! Jsi OK?" mluvil na mě Tyler.
„Co?, jo jasně" odpověděl jsem.
„Jen, že už tu na tebe asi minutu mluvíme a ty vůbec nereaguješ" zasmál se Tyler,
„Jsem v pohodě, jen jsem se trochu zamyslel" řekl jsem rozmrzele. A než stačil Tyler ještě něco říct, tak jsme dojeli na párty a já mohl tu konverzaci ukončit.„Už jsme konečně tady, tak pojďte." Nenápadně jsem koukl na Thomase, jak se vůbec tváří. Sakra, nějak divně se na mě dívá, co to má znamenat? Bože, myslel jsem si, že to pro mě bude lehčí ho tu mít, ale asi ne. Nutně potřebuju panáka, nebo nejlíp 3. „Lidi, jdem na panáka."
Thomasův pohled
Dylan je nějaký divný, vždycky je ukecaný a dneska v autě skoro nic neřekl. No dobře, že už jsme u toho pití, snad po pár panácích to nebude mezi námi takové divné. Pár jsme jich do sebe kopli a už nás někdo všechny táhnul na parket. Po těle se mi začalo z těch panáků rozlívat příjemné teplo. Snad už mi ani nebude vadit, že vlastně ani neumím tancovat, vždycky akorát ‚šlapu zelí'. To Dylan, ten se umí hýbat. Chvíli jsme všichni křepčili na parketu, pak jsem si všiml, že Dylan zmizel? Kam asi šel? Beztak na dalšího panáka. Vydal jsem se za ním. U baru ale nebyl. Rozhlížel jsem se, kde by asi mohl být. Za chvíli jsem ho uviděl v hloučku holek. No tak to je jasné, na Dylana se vždycky holky skoro vrhaly. Bože, zase žárlím. Dal jsem si panáka a šel si ven zakouřit.
Chvíli jsem seděl na verandě, než se za mnou ozval známý hlas.
„Co se děje Thomasi?"
„Co by se dělo, Dylane?"
„Nikdy nekouříš sám, jenom když není něco v pořádku, tak co se děje?"
„Nic, jenom ta párty, to asi není pro mě. Nechtěl jsem ti to tu kazit, když jsem tě viděl s těma holkama, tak jsem šel raději na chvilku ven."
„Tak pojeďme zpátky."
„Ne, to nemusíme, máš tu všechny kamarády a ty holky a tak."
„No ale pozval jsem tebe a chci být raději s tebou, než tady s ostatníma bez tebe." To bylo moc hezké od něho. Zavolal auto a vyrazili jsme zpátky do jeho karavanu.
Bez všeho toho hluku a dalších lidí, jsme si začali s Dylanem povídali jako kdysi. Bylo to moc fajn. Cesta uběhla strašně rychle.
V karavanu jsme v povídání pokračovali, Dylan nám ještě nalil nějaký alkohol, takže to bylo čím dál uvolněnější. Když už alkohol došel, rozhodli jsme se, že už půjdeme spát.
Dylanův pohled
Stál jsem si v prostředku karavanu a moje oči zabloudily k mírně otevřeným dveřím do koupelny. Thomas si tam zrovna rozepínal košili. Knoflíček po knoflíčku. Teď už si ji sundával. Nemohl jsem z něho odtrhnout zrak. Bože, jak já bych chtěl za ním jít, opřít ho o stěnu, políbit a pomoct mu s tím svlékáním. Sakra, měl bych přestat zírat a fantazírovat, než mě Thomas uvidí. Dylane, no tak vzpamatuj se! Jak to, že se mi ten kluk tak dostal pod kůži? No, myslím, že noc bude noc zajímavá, budu se muset hlídat, když budeme oba na jedné posteli, i když je ta postel celkem velká. No asi bych se měl taky převlíknout do věcí na spaní. Hodil jsem na sebe tepláky a bílý nátělník. A šel si lehnout na jednu stranu postele. Za chvíli dorazil Thomas. Taky už převlečen. Lehl si na druhou stranu postele. Zhlasl jsem.
„Dobrou noc Thomasi" řekl jsem mu.
„Dobrou noc Dylane" odpověděl mi.
Thomasův pohled
Ležel jsem zády k Dylanovi. Už uběhlo kdoví kolik minut od toho ‚dobrou noc'. S takovou určitě neusnu. Srdce mi buší jako o závod. To bušení musí slyšet i venku. Po chvíli ležení a snažení se uklidnit, jsem ucítil Dylanovu ruku na mých zádech. Srdce mi začlo bušit ještě rychleji, to už snad nebylo ani možné. Místo, kde se jeho ruka dotýkala mých zad, hořelo. Co mám dělat? Dylan určitě spí a jeho ruka se omylem dostala až ke mně. Začal jsem se otáčet směrem k Dylanovi. Co to sakra dělám? Proč to dělám? Nedělej to! Pozdě. Ležel jsem k němu obličejem a moji ruku jsem přehodil přes tu jeho. Dylan se trochu zavrtěl a přisunul se blíž. Taky jsem se k němu víc přisunul. Už mezi námi byla jenom malá vzdálenost. Otevřel jsem oči. V karavanu bylo lehké světlo, které sem proniklo z pouličních lamp. Podíval jsem se na Dylana, jeho oči se na mě taky dívaly. Byl jsem od něho opravdu už malý kousíček, stačilo, kdybych jenom pohl hlavou a mohl jsem ho políbit. A než jsem se rozhoupal, udělal to za mě. Přitlačil jeho rty na moje. Byl to lehký polibek. Hned se zase odtáhnul. Moje tělo reagovalo rychle, rukou jsem si ho přitáhl blíž ke mně a opět spojil naše rty v dlouhý polibek.
