Změna

Výběr

Když mě políbil chvilku trvalo než jsem se vzpamatoval co se stalo, cukl jsem a trošku ho odstrčil.

Pousmál se na mě a vstal z postele když odcházel pryč zavolal za mnou nějakého sluhu ke mě do dveří vešel mladý hoch s malými rohy, přišlo my to strašně vtipný vypadal tak roztomile ale spíš jak ďábel v Miniaturní verzi, Došel k mé posteli dal pryč provaz, pustil mě když mě vyprovázel z toho domu či kde jsme byly trvalo nám hodinu než jsme našli východ, chlapec se na mě podíval pousmál a přímo vykopl ze dveří. Nevěděl jsem kde jsem ale byla tam jen cesta tak jsem šel po ní za chvíli jsem dorazil na kopec z kterého šlo vidět moje město. Na nic jsem nečekal a utíkal domu když jsem běžel po městě jediné co mi přišlo divné bylo to že nikdo nikde nikoho jsem neviděl, když jsem konečně doběhl domu otevřel jsem si dveře vlezl do dveří a čekal jak budou nadávat, ale nic se nestalo nikdo tam nebyl chvilku jsem přemýšlel(......asi šli nakoupit......) řekl jsem si v hlavě ....No což du si lehnout.... došel jsem ke své posteli položil se na postel a usnul hodiny plynuly a když jsem se opět vzbudil rodiče furt nikde teď už to ale bylo divné šel jsem se ven projít že se projdu za Markusem když jsem došel na křižovatku zastavil jsem se měl jsem pocit jako že mě někdo sleduje, ale když jsem se otočil nikdo tam nebyl  otočil jsem se zpět a šel dal , když jsem konečně dorazil k Markusovy nikdo nebyl doma, což už mě zaráží chvilku jsem přemýšlel a pak se rozhodl že to vemu okolo školy, když jsem k ní došel byla otevřena, vešel jsem do ní nikdo tam nebyl jakým překvapením nakonec jsem udělal to co dělám ve škole normálně, sedl si  zhoupl se nohy na stul a chtěl usnout ale nakonec mě něco probudilo jakoby někdo zakopl o popelnici před školou, rychle jsem vstal a doběh k oknu stala tam Lenka zrovna jí jsem vidět po tom zážitku vidět nechtěl ale neměl jsem moc možností byla přece jediná koho jsem zatím našel seběhl jsem za ní dolu a vyběhl ze školy stala tam, Pozorovala mě tentokrát krasně hnědýma očima jako předtím když jsme se potkali  poprvé.

Z poza rohu vylezla Tereza stala tam a koukala na mě s otevřenou pusou a divila se....Jak,Jak,jak to že žiješ...... chvilku jsem nechápal pak jsem si Vzpomenul  ta rána jak náklaďák,...Žiji ale ne díky vaší pomoci...!          .....Chlapče ty se mi líbíš dost odvahy a to ani neví že stojí proti šlechtickým upírum

Ha-ha-ha....... rychle jsem se otočil na střeše školy stal ten mladý blonďák a smál se, seskočil dolu a došel ke mě.....Jak to víš že jsme upíři.....vyzvídala Tereza, přehlíželi mě jako bych byl vzduch ale v tu chvílí jsem byl i trošku rád Blonďák si hodil nahoru ofinu a pronesl;Cítil jsem to z toho chlapce cítil jsme z něj upíra a hlavně člověčinu, ale on není jako ostatní on totiž bude můj. jen jak to dořekl Tereza se rozběhla kopla do něj až prolítl skleněnými dveřmi od školy a zastavil se až o skřínky došla ke mě vzala mě do náručí a odnášela a větou....Vyber si Buď nám budeš sloužit nebo tě zavřeme a budeme tě mučit. Máš čas na přemýšlení odnesla mě ke zřícenině hradu,a vlezli jsme do podzemí o kterém jsem ani nevěděl byl tam obrovský sál a v něm cele všichni obyvatele dokonce jsem viděl Markuse
když mě uviděl doběhl ke mě uklonil se a pak řekl mě .......Promin kámo, nikdy jsem nechtěl aby tě potkalo to co jiné nechtěl jsem aby si to zjistil......Tekli mu slzy ale já sem byl zakoukaný do jeho krasně rudých oči, i když jsem to nechápal Tereza semnou hodila do jeho náručí.....Paní I když je to člověk nemusíte sním takhle zacházet furt je to můj přítel......Nechápavě jsem na něj koukal
......Pff člověk a upír přítel to neexistuje uklid ho do komnaty č.17. a vem to přes sál aby rodina viděla kdo přišel na naštěvu........  

Pokračovaní Příště..............