Stay with me 2 (DOKONČENO)

Chci vše zpět

O 2 TÝDNY POZDĚJI
Kvůli mírným komplikacím se dostávám domů až dnes. S Justinem jdeme chodbou až ke vchodovým dveřím od nemocnice. Jenže před nemocnicí stojí spousta paparazzi. „To snad ne" vydechnu „zvládneme to" pousměje se Justin, proplete naše ruce a společně jdeme vstříc desítky blesků od foťáků.

,,Seleno jak se cítite?" hned mě zaplní miliony otázky a Justin si mě k sobě přitiskne víc. Jediné na co jsem si ještě nezvykla a nikdy nezvyknu jsou paparazzi. Rychle se dostaneme do auta a já si oddechnu.

,,Na tohle si snad nikdy nezvyknu" řeknu „napodobně" ušklíbne se Justin a nastartuje auto. Jenže než stačí vyjet tak kolem našeho auta je spousta fanynek a oslepujících blesků. Zakreju si tvář. Justin začne troubit, ale nic.

,,kurva" zanadává a najednou se na zadní části auta otevřou dveře „Justine" vypísknu a snažím se ty dveře zavřít, ale místo toho se jedna "fanynka" dostane do auta. Jenže ta holka drží v ruce zbraň.

„Justine" vypísknu. „Miluju vás" vyjekne „Už jsem zvládla všechno co jsem chtěla" řekne a ke spánkům si přiloží zbraň „ne" vykřiknu zároveň se zvukem výstřelu ze zbraně. Tělo od dívky spadne na Justinovy sedačky od auta a já začnu brečet. „Do prdele" vykřikne Justin a výjde z auta a já hned po něm. Lidi začnou šílet „uhněte" křičíme po nich s Justinem a snažíme se dostat k té dívce, což se nám za chvílu podaří. Justin si ji vezme do náruče a běžíme s ní do nemocnice kde ji předáme doktorům.

,,co to krucinál bylo?" vyjeknu „nevim" zakroutí Justin hlavou a můžu si všimnout, že se mu třepou ruky. Tuhle chvíli si pořád přehrávám v hlavě, Jak si ta dívka střelila kulku do hlavy. Bože. Opřu se o zeď, ale najednou uslyším spousta kroků. Podívám se do prava a v dálce jdou už novináři. Posledni dobou lituji toho, že jsem se stala slavnou.

„Seleno. Co se tam v autě stalo?"
„Chtěla vás zabít?"
„Zastřelili jste ji vy?"
„Byla to sebevražda?"
„Kdo to byl?"
„Znáte tu dívku?"

Spousta otázek mi pokládají a já jen přemýšlím nad jednou věcí. Proč to ta dívka udělala? Z očí mi teče potoky slz.

„Byla to vaše známá?"
„Proč brečíte?"

Ptají se dál bezcitně. Nenapadne jim třeba, že jsem byla svědek sebevraždy mladé dívky, které mohlo být tak 15.

„Jděte už do prdele! Vy zbabělci. vypadněte. " křičím po nich, ale oni pořád na mě mají natočené kamery. Justin ke mě hned dojde, když uvidí, že jsem na pokraj sil abych jím nerozbila hubu.

„Nechte mě být. Jsme taky lidi. Ta holka teď umírá. A vůbec vás nenapadne jak se teď asi cítím. Běžte do prdele s těma kamerama." vykřiknu a snažím je od sebe odstrčit, ale marně.

„Dejte jí pokoj" vloží se do toho Justin a přejde ke mě. Svou paži ovine kolem mých ramen a já si svou hlavu opřu o jeho hruď a začnu plakat. Chci všechno vrátit. Chci vrátit zpátky svůj starý život. Jaké by to asi bylo kdybych byla normálním člověkem?