PÉČE

1. povolání k snídani

Severus Snape odstrčil eseje čtvrtého ročníku z dohledu a úpěnlivě zasténal. Hlava mu třeštila a každý nepatrný pohyb jen zvýšil bolest. Že jsem si včas nevzal protibolestivý lektvar.

Brát si nyní lektvar nemělo smysl. V tomto bodě by bolest jen zvýšil a to už teď byla na vysoké úrovni. Sedět v oblíbeném křesle, ve svém klidném a tmavém obývacím pokoji byla jistě lákavá myšlenka, avšak na stole na něj čekalo ještě spoustu neopravených testů a pak zde byla i povinná účast na večeři ve Velké síni.

Pokud se tam neukážu, brzy tu budu mít dvě nepříjemné čarodějnice, které mi budou nadávat na můj nedostatek péče o sebe sama, pomyslel si. Po uvedení tohoto obvinění by se jistě rozhodly, že by neměl být sám v jeho současné situaci a způsobily by nad tím ještě víc povyku. Zasténal.

Podepřel si hlavu rukama a palci si začal masírovat spánky. Nemá jinou možnost, musí tam jít.

Svět se mu okamžitě začal točit před očima a bolest se intenzivně zvýšila. Rychle se opřel o stůl a pokusil se zklidnit a zůstat v naprostém klidu, dokud bolest trochu neodezněla a byl schopen se dát opět do pohybu. Snažil se jít, aniž by při tom příliš pohyboval hlavou.

Podařilo se mu dospět k jeho polici s lékařskými lektvary bez nějakého většího klopýtnutí a sáhl pro nejsilnější lék proti bolesti. Otevřel lahvičku a odporný zápach ho udeřil do obličeje, až se mu obličej zkroutil do křečovité grimasy. Pouze z pomyšlení na vypití této odporné tekutiny se mu dělalo nevolno. Proklatý Pavlov reflex, zaklel v duchu a pak do sebe obrátil lahvičku.

Instinktivně zavřel oči a ztuhle se napřímil. Jakýmkoli pohybem by mohl riskovat, že jeho žaludek bude nesouhlasit a obsah by byl po celém kabinetě. Ne že by tam bylo něco kromě lektvaru. Ale uklízet lektvary a žluč, to nebylo to na co by se Severus po namáhavém dni těšil. Stál tam po dobu několika minut, než ucítil, jak mu krev pomalu začíná téct krev do hlavy a bolest se zmírňuje. Když se cítil dostatečně uklidněný, odvážil se přesunout ke svému stolu. Nyní v sedě, čekal znova několik minut, než se jeho puls zpomalil a bolest skoro ustala. Pak se natáhl pro brk a rudě zářící inkoust a začal opět známkovat eseje.

Po půl hodině byla bolest hlavy skoro pryč, ale necítil se o moc lépe. Nejprve bolest hlavy a teď se mi slova na pergamenu začnou pohybovat před očima. Co jsem komu udělal???

Při pohledu na velké hodiny nade dveřmi kabinetu si uvědomil, že téměř nadešel čas jít do Velké síně na večeři. Vstal ze židle a pomalu přešel k jeho soukromím pokojům. Pokud jdete na večeři, ujistěte se, že váš zevnějšek je v pořádku, jinak některé ženy způsobí neskutečný povyk. Pomyslel si sarkasticky, když mířil k toaletě.

Stačil mu jediný pohled do zrcadla, aby zahodil veškeré naděje na klidnou večeři, aniž by nezpůsobil nevyvolal mnoho otázek u jeho kolegů.Vypadal jako chodící mrtvola. Byl bledší než normálně-což, vzhledem k jeho normální pleti byl celkem výkon. Tmavé kruhy okolo očí ukazovaly nedostatek spánku a jeho kostnaté tváře byly důkazem o hubnutí, jelikož v poslední době sotva jedl. Nesnažil se zhubnout ani držet dietu jako nějaká puberťačka, avšak zapomínal jíst, jelikož byl zaneprázdněn svou prací pro školu a ministerstvo.

V poslední době z Ministerstva přicházelo více a více objednávek na lektvary a on byl zcela přetížen. Avšak zanedbávat kvůli tomu školu, nebylo možné. Albus Brumbál toho pro něj udělal toli, nemůže to jen tak přehlížet. Takže jediná věc kterou zanedbával byl on sám.

A skutečnost že po náročných dnech nemohl usnout mu situaci nijak neusnadnila.

Bezesný spánek se rozhodl nepoužívat, protože nechtěl, aby se na něm stal závislý; měl již mnoho jiných problémů a nehodlal řešit i tento.

Pomalu ho začala obestírat temnota. Ach ne, prosím..... už ne. Deprese se mu začala vtírat do hlavy a panika mu zastřela rozum. Tyto chvilky měl v poslední době dost často. Tma jakoby ho užírala zevnitř. U Merlina, myli na něco pozitivního. Na něco veselého Severusi. Jen šťastné vzpomínky nebo na co se těšil mohly zastavit ten pocit, takže určitě by měl přestat myslet na své trápení a neutápět se ve své sebelítosti. Závaží na jeho hrudi bylo stále těžší a těžší a cítil, jak nad ním začíná vyhrávat deprese a strach. V tu chvíli se přes celé sklepení rozlehl čísi hlas.

„Severusi, očekáváme vaší přítomnost ve Velké síni. Nechtějte, abych pro vás někoho poslal. Máte deset minut." Přísný hlas ředitele se nenesl ozvěnou jen v kabinetě, ale i v Severusově hlavě.

Jeden pohled na hodiny mu ukázal, že má již dvacetiminutové zpoždění. Sakra, pitomá večeře. Vem jí čert i s Brumbálem. Alespoň že díky Albusově hlasu jako zázrakem deprese zmizela. Te'd měl však jiné starosti. Znovu se na sebe podíval do zrcadla a podruhé za nedlouhou dobu se zděsil svého zevnějšku. Nemůžu tam jít takhle... Zapnul kohoutek s vodou a omyl si obličej. Nemělo to sice žádný účinek na jeho zjev , ale únava odešla po dobu několika sekund.

Glamour Charm je jediné kouzlo, které mě zachrání před pobytem na ošetřovně po celé Vánoční prázdniny, pomyslel si, zatím co na sebe seslal jednoduché kouzlo. S pohledem na jeho nyní více zdravě vypadajícího sebe, zamířil do Velké síně.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

Jo, Takže 1. Kapitola je hotová. Musím, říc, že je maso to překládat.