Už to začíná být těžší.
Což je divné, protože by nemělo.
Jedenáct.
Jeden rok po deseti a přitom se už necítím tak bláznivě, ani mi rodiče už nedávají tolik lásky.
Kamarádi mě pomalu opouštějí a já vůbec nevím, co je s Tebou..
Už několik měsíců se mi vyhýbáš a já stále naivně doufám, že se jednou objevíš u dveří našeho domu a vše bude jako dřív.
Ale vím, že to tak už nikdynebude.
