Začalo to jako každý normální a běžný den, ale nebyl to jen tak nějaký den. Bylo 3. září 2012 a já šla do 4. třídy. Z nedočkavosti jsem skoro nespala. Není to nic neobyčejného a pro někoho je to asi spíše otrava, chodit do školy, ale já se těšila na všechny moje kamarády které jsem dva měsíce neviděla a to mi chybělo. Ve třídě jsem měla hodně přátel, nebo spíše všechny. Bavila jsem se se všemi. A to bylo super!
Ze všeho nejvíc jsem se těšila asi na moje spolužačky Terku a Lucku. S Terkou se známe vlastně téměř již od narození, Lucku jsem poznala u zápisu do první třídy. S oběma jsem si hned měla co říct, asi jako nejlepší kamarádky na první pohled. Na Terce obdivuji její povahu, každému dokáže říct co si myslí a svůj názor na nějakou věc. Líbí se mi hodně i její krásné dlouhé blonďaté vlasy a zelené oči. Na Lucce to stejné. Také má blond vlasy a já jediná jsem brunetka s kaštanovýma očima. Lucka má oči stejné barvy.
Ráno, když jsem vyrazila do školy, potkala jsem pár kamarádů a společně jsme přišli do školy. U vchodu na nás už čekala paní učitelka třídní a někteří ze spolužáku. Jsou tu už i moje nejlepší kamarádky za kterými vyrážím hned jak je uvidím. Společně si chvíli povídáme o zážitcích z prázdnin,a poté jdeme my a všichni spolužáci, společně s paní učitelkou, do třídy kde se rozhodujeme s kým a jak budeme sedět. Já mám jasno, sedím s Luckou a Terkou. Paní učitelka nás trochu seznámila s tím, jak bude letošní rok probíhat a my jdeme domů. Já jdu společně s holkami. Já s Terkou vyprovodíme Lucku na autobus a poté se rozejdeme domů říct rodičům naše dojmy ze školy.
YOU ARE READING
The hard game of life (CZ)
Teen FictionMyslela jsem si, že to všechno nikdy neskončí, ale najednou?... Něco, o čem si někdy myslíme, že je to to nejhorší se někdy může stát ještě horším.