Nový začátek

32. Kapitola

Jakmile ten muž vešel do místnosti vše jakoby strnulo. Kouzlem se mu podařilo změnit oblečení z cely nejspíše na své oblíbené, s převážně zelenočerné barvy se zlatými prvky. Za ten největší by se dala považovat helma s majestátními rohy. Nejvíce mě však zastrašil fakt, že má to své kopí s modrým kamenem, které v pravidelných intervalech pulsovalo.

Když ani Adriana netušila jak si ho dokázal opatřit, strach mě začal svými pařáty vytrhávat z reality. Ty měli za následek to, že namísto toho abych své kamarádce, teď už panovnici pomohla ,tak jsem šla do ústraní.

Jako skrýš posloužil malý plácek za trůnem, za kterého byl dobrý výhled na to co on způsobil. Celý sál pokryl led, včetně lidí, výjimkou Adriany a mě, nejspíše je trůn vůči kouzlům imunní, nebo mou maličkost prostě neviděl.

Po "vyjednání" ze kterého Adriana vyšla dost špatně, lidé zpanikařili a bohové se hádali. Já rychle vyběhla za nimi. Chodbami šli rychle a já za nimi jako šedá myš zrovna tak, s jediným rozdílem.

Neměla jsem se s kým dohadovat.

Za otvírání dveří, co vedli na zahradu se i do paláce vkradl čistý vzduch, co mě omámil. To dokázal natolik dobře, že i po rychlém přeběhu schovaná za keřem, kde by mělo být na doslech každé šustnutí, mé smysly postřehli jen zvuk kopyt tlumen trávou.

Rozhodla jsem se vypůjčit si statného bělouše a na jeho hřbetě vyběhnout za nimi.

Jejich kůň však běžel velice rychle a můj ho neměl šanci dostihnout. Zůstala jsem samotná bloudit ve vysoké trávě, na kterou začala padat mlha v domnění, že ji jen pohladí, bohužel jí zem vyšla vstříc a tak v bělostném oparu zmizelo vše.

,,Opravdu úžasný tohle!" křikla jsem směrem nahoru k nebesům, jenž byli lidskému zraku za neprůhlednou clonou.

Za nedlouhou dobu vyšla jako odpověď mezi náhle rozestoupenými mraky bývalá princezna oděna v fialových šatech, z jistojistě luxusní látky se zlatými doplňky.....

DARA.

Bylo mým úkolem se jí uklonit, jakožto členu bývalé královské rodiny, i za pocitu, že mám vidiny.

,,Jestli jdeš na pomoc mé dceři, jdi  tímhle směrem, stále rovně. Prosím, vyřiď ji, že -"

Byla přerušena v půli věty, avšak její fialové letní šaty se začaly točit, v jejím dosud svěžím obličeji byl výraz prahnoucí po vodě a vlasy začaly vlát ve volném větru, který byl jen kol ní, protože já žádný nepocítila. Řekla bych, že při odchodu za světelné záře trpěla.

,,Co vzkázat?" Ptal se můj osamocený hlas kohokoliv v této pustině. Bělouš pouze mumlal cosi svou řečí, tak byl mými rozkazy radši popohnán směrem, jakým ukazovala zesnulá princezna.

Po několika dlouhých minutách byl slyšet tlumený zoufalý vzlyk. Mlha jakoby mi chtěla pomoci. Předala svou vládu zase slunečním paprskům a já tak viděla jeskyni, ve které se krčila dívka.

,,Adriano!" Dal můj mozek signál ke křiku a já bělouše popohnala k rychlejšímu běhu. Adriana už schopná vnímat rychle vstala a vydala se mi naproti tak rychle, jak ji to slzami smáčené šaty dovolovaly. Došla k jednomu místu a dál už nešla, jakožto nechápající její chování jsem seskočila z koně, který se stejně začínal spásat trávou.

,,Je tu stěna, neprojdeš" Šeptla tiše a po tváři se jí skulila další slza

,,Proč nezkusíš udělat kouzlo a utéct?" Nahodila jsem otázku. Na to pozvedla Adriana ruce abych viděla její pouta. Největší zvláštností na nich byly runy.

,,Nemůžu s nimi kouzlit."

To tě mohlo napadnout

Připomněly mi mé myšlenky, rychle jsem je zahnala, jelikož jsem si vzpomněla na jednu vlastnost těch růží. co má Adriana ve vlasech.

,,Prohoď jednu tu růži."

,,Co?" nechápala

,,Prohoď tu růži." Princezna nechápavě s obtížemi vytáhla černou růži s modrým okrajem a prohodila ji. Samozřejmě čekala, že se odrazí jenže to ona právě neudělala. Utvořil se malý průchod kterým jsem rychle proskočila. Stihla jsem to jen tak tak.

,,Jak se to stalo?" podivila se

,,Byla to reakce, ta růže má v sobě cosi, co na chvíli eliminuje kouzla. Učili nás to ve škole, ale už si to nepamatuji přesně."

Na to mě Adriana objala

,,Děkuji ti moc" Šeptla mi do vlasů a já ji objetí oplatila

Když se odtáhla viděla jsem jí v obličeji, že má na jazyku ještě jednu otázku

,,Jak je možné, že jsi nepotkala Lokiho?" 

Rozhlédla jsem se a mé smysly mi odsouhlasily ,že ten černovlásek tu není.

,,Asi jsme se minuli, což je dobře. Musíme ti dát pryč ty pouta." Z vlasů jsem ji vytáhla zbývající růže a položila na pouta. Chtěla jsem jednu nechat na cestu zpět, abychom posléze mohli vyjít ven, nasednout na koně a odjet do královského paláce. Bohužel, magie v poutech byla silná a tak na její odstranění padly všechny růže. Po reakci magie se syčením opravdu vyprchala, mlčky jsme se shodli, že pouta rozbijeme kamenem. I to se povedlo.

,,Teď můžeme projít"

Usmála se Brunetka a tiše řekla formulku.Došlo mi,že růže vlastně nepotřebujeme,stojím vedle nejmocnější bohyně co Derlios má!Názor jsem změnila hned poté co jí z rukou vyšlo kouzlo,které jsme potřebovaly.Jenže právě to,opadlo.Ta modrá zářivá síla se snesla na zem jako peříčko slavíka.

,,Co to?"

Povzdychla zoufale Adriana a upnula se na mně nešťastným smaragdovým pohledem.

,,Našel zdroj síly a nějak ho zastavil"

,,On ten modrej plamen fakt existuje?"

Plácla jsem dlaní do čela.Jak v ten plamen nemohla věřit.

,,Ano,ten plamen fakt existuje,ale jak koukám Xenie ho neuchránila"

Po jejím nechápavém pohledu jsem jí byla nucena povyprávět o tom kdo Xenie je.

,,Ahá...Jenže jak se teď dostaneme pryč?Loki určitě ovládl palác a-"

,,Počkej!Dobře,přiznávám,ten Loki palác určitě ovládl,nebudeme si tu povídat žádné jiné naděje,protože obě víme že nejsou.

Ale on se sem pro tebe vrátí,bude chtít ovládnout lidi tím,že tě uvidí jak jsi v jeho moci.Předtím to udělal také.

Jenže on tě těm lidem neukáže,protože mám plán"

Adrianin povzbudivý úsměv mi dal najevo jedinou věc.Bude bedlivě poslouchat aby dobila své,byť malé království zpět.