Gracee Light & Sirius Black

část 2.

-pohled Gracee-

,,Halóó. Gracee vstávej!" slyším postupně se zesilující hlas. Pomalu otevřu oči a uvidím Lily jak se nademnou sklání.
,,Ahoj Lily. Co se děje?" zeptám se jí.
,,Já jen, že za chvíli jsme v Bradavicích. Jak ti je?"
,,Dobře. A kde jsou kluci?" zeptám se a pomalu vstanu a přejdu ke svému kufru. Vyndám si z něj hábit a obleču si ho.
,,Už šli. Gracee, víš, že máme mít sukni a košili?"odpoví a zároveň se mě ptá.
,,Jo. Ale já nenávidím sukně a tak sem si vzala černý džíny a triko."
Když už byla i Lily oblečená, vlak začal zastavovat a tak jsme si vzaly zavazadla a šly jsme ven. Před vlakem stál obří muž, který volal všechny prváky a mě. Lily mě k němu doprovodila a přivítala se s ním. Nakonec Lily odešla a obr Hagrid, jak se představil, nás vedl k jezeru. Vysvětlil nám, že prváci a letos i já, vždy jezdí na lodičkách, zatím co druhé ročníky a víš jezdí kočárama.
,,Do každé lodičky po čtyřech a s Gracee si sedneš třeba ty." oznámil a ukázal na malou hnědovlasou holčičku, která se tvářila vystrašeně. Nasedla jsem si s ní do loďky a čekala, až si nasednou ostatní.
,,Nastoupili už všichni?" houkl Hagrid, který měl loďku sám pro sebe. ,,Takže - JEDEM!" A celá flotila loděk naráz vyrazila vpřed a klouzala po jezeře, které bylo hladké jako sklo. Všichni mlčeli a upírali oči na obrovský hrad na obzoru.
,,Ahoj já jsem Gracee jak už asi víš." představím se holčičce co se mnou seděla v loďce a snažila se navázat rozhovor.
,,Já jsem Amanda, ale říkej mi Am." usmála se na mě mile. Úsměv jí oplatím.
,,Do jaké chceš koleje?" zeptá se mě.
,,Je mi to celkem jedno, ale moje kamarádka je z Nebelvíru."
,,Já hlavně nechci do Zmijozelu, ale jinak je mi to taky jedno." ukončí náš rozhovor na toto téma a zadívá se na hrad. Vypadá tak kouzelně. Krásnohůlky jsou taky krásné, ale Bradavice mají své kouzlo. Jsou takové tajemné. Z myšlenek mě vytrhne hlas Am.
,,Už tam budem!" vykřikne nadšeně.
,,Vystupovat!" zavelí Hagrid, když dojedeme na břeh. Všichni vystoupí a zařadí se do zástupu. Jdu jako poslední s Am. Pomalu, ale jistě se blížíme k hradu.
,,Jste všichni?" přejede nás pohledem, když už stojíme před hradní bránou. Hagrid zvedne svou obrovskou pěst a třikrát zabuší na hradní bránu. Brána se okamžitě otevře. Uprostřed ní stojí vysoká černovlasá čarodějka ve smaragdově zeleném hábitu. Vypadala velice přísně a Gracee v tu chvíli napadlo, že by nebylo dobré dostat se s ní do sporu.
,,Tak tady je vedu paní profesorko McGonagallová." řekl Hagrid.
,,Děkuji Hagride teď už si je vezmu na starost já." Otevřela bránu dokořán. Vstupní síň byla obrovská. Kamenné stěny ozařují planoucí pochodně, strop je tak vysoko, že na něj ani nedohlédnu a do hořejších pater hradu vede velkolepé mramorové schodiště. Šli jsme za profesorkou McGonagallovou po podlaze z kamenných dlaždic až do malé prázdné místnosti vedle vstupní síně. Směstnali jsme se dovnitř, stáli jsme nalepení jeden na druhém a neklidně se rozhlíželi.
,,Vítejte v Bradavicích." řekla profesorka McGonagallová. ,,Za chvíli začne slavnostní hostina na zahájení školního roku, ale ještě než zaujmete svá místa ve Velké síni, každého z vás zařadíme do některé koleje. Jedná se o velice významný obřad, protože po celou dobu vašeho studia vaše kolej v Bradavicích bude jako vaše rodina. Budete chodit na vyučování spolu s ostatními z vaší koleje, spát v kolejní ložnici a trávit volný čas ve společenské místnosti vaší koleje. Čtyři koleje se jmenují Nebelvír, Mrzimor, Havraspár a Zmijozel. Každá z nich má svou vlastní slavnou historii a ze všech vyšli vynikající kouzelníci i čarodějky. Dokud budete v Bradavicích, získáte každým svým úspěchem pro svoji kolej body, ale když porušíte školní řád, vaše kolej o body přijde. Kolej, která dosáhne nejvyšší počet bodů, získá na konci roku školní pohár, což je veliká pocta. Doufám, že ať už se dostanete do kterékoliv koleje, budete jí dělat čest. Ke slavnostnímu zařazování dojde za okamžik ve Velké síni." dokončila svou dlouhou uvítací řeč a otevřela dveře, které jak jsem za okamžik zjistila vedly právě do Velké síně.
Všichni se seřadili před stolem profesorského stolu a čekali na profesorku McGonagallovou, která před ně postavila dřevěnou stoličku a na ní starý ošoupaný klobouk, který začal zpívat: