Byl pátek a já jsem se jako vždy probudila těsně před obědem. Rodiče už ani nenádavali, věděli že to nemá cenu. Včera jsem si nechala udělat už 3. tetováni a dost to bolí, ale pro to to vytrpím. Jenom tak pro obrázek. Jmenuji se Sofie. Je mi 16 a za dva měsíce mi bude 17, studuji na střední umělecké škole v Jablonci. Mám černo fialové vlasy. A mám menší problémy s rodiči. No nic pokračuji.
Vzala jsem si batoh se sprejema, vypila kafe a vypadla z domu. Venku se cítím tak volná a všemocná, že tu jsem od rána do večera. Jako vždy jsem došla na kraj města ke starému domu a dodělávala moje "umělecké dílo", na kterém jsem vypotřebovala skoro všechny moje spreje. Ale to neva ne? Už nějaký čas co sem chodim, mám pocit, že mě někdo při mé práci sleduje, že ví o mém každém pohybu a každé nadávce, který mi vyjde z pusy když něco podělám. Dneska ten pocit byl intenzivnější než kdy před tím. Pořád jsem se ohlížela za sebe, ale nikoho jsem neviděla. Byla jsem už hodně nervozní, a tak jsem si zbalila věci a chtěla jsem odejít. Ale najednou mě něco chytlo za ruku, já se ohlídla a za mnou stál nějaký kluk, který byl nejspíš stejně strarý jako já (alespoň tak vypadal) byl hodně vysoký, měl něco okolo 180 cm a v tom případě jsem já byla hodně malá, mám 161cm. On na mě koukal tak zoufale a vypadalo to, že mi asi nic neřekne, ale po nějaké době mi řekl. "Neodcházej prosím."Já jsem škubla rukou aby mě už nedržel a odpověděla jsem mu. "A proč bych nemohla?" On se na mě jenom tak smutně koukl a povídá. "Já tady na tebe vždy čekám a pozoruji tě jak maluješ na ty stěny. Obdivuji tvé nadání. A chtěl bych tě nějakým způsobem poznat." Já jsem si ho ještě jednou přejela pohledem abych se přece jenom ujistila jestli to je reálné a ono vážně bylo! Milá dámo on je dokonalý! On se na mě tak hezky usmál a povídá. "Něco se ti na mě nelíbí? Že si mě tak prohlížíš? Jinak já jsem Sebastian." Já jsem se v duchu rozplívala. On je tam hezký a ještě takové jméno! Já jsem nebyla schopna nic odpovědět....
Chvíli jsme tam na sebe jenom tak koukali, až jsem mu byla schopna něco odpovědět. "Když mě teda chceš poznat, nezajdeme spolu někam?" Od vypadal nadšeně a také s mým návrhem souhlasil. Šli jsme parkem a povídali si. Zjistila jsem hodně věcí, jako např. že je vegetarian a rád se směje. Jemu už bylo osmnáct (jojo dobře tak jsem se trochu sekla no) a byl na soukromé škole. Asi po půl hodině jsme se posadili na lavičku a on vytáhl telefon a zeptal se mě na můj facebook. V mysli jsem skákala radostí, nemohla jsem uvěřit tomu, že takovýhle kluk chce můj FB! Tak jsem mu ho dala a on mi poslal žádost o přátelství. Já nemám data tak jsem mu to nemohla potvrdit. Potom jsme si chvili povídali o tom mém "nadání" a celkově o malování. Jeho to očividně zajímalo a bavilo. A já byla ráda že si máme o čem povídat. Asi v osm večer mě doprovodil domů a narozloučenou jsme se objali. Večer jsem si vzala chleba se sýrem, vlezla do postele, zapnula mobil a Sebastianovi potvrdila žádost o přátelství.
