Volba [CZ]

Pátá kapitola

Cítila jsem něčí ruce, jak mi obvazují nohu na místě, kde se mě dotkla ohnivá koule. Pomalu jsem otevřela oči a podívala se na azurově modrou oblohu. Ležela jsem stále na mýtině, ale kolem mě bylo absolutní ticho. Boj skončil. Zvedla jsem hlavu a viděla jsem Laye, který ošetřoval má zranění. Pomalu jsem se posadila a rozhlédla se kolem. Známky boje zmizely. Vše se vrátilo na původní místo a já tu z nějakého důvodu zůstala sama s neznámým člověkem.

„Kde jsou ostatní?" zeptala jsem se a chytila se za bolavé rameno.
„Řekl bych, že na cestě na oběd." Odpověděl bez toho, aby se na mě podíval. Pozorně jsem sledovala, jak se soustředí a přemýšlela, proč mě ošetřuje tady a ne na ošetřovně. Měla jsem spoustu otázek, ale nevěděla jsem, na kterou se zeptat dřív. A tak jsem mlčela.
„Ještě ti ošetřím rameno, narovnej se." Posunul se blíže ke mně. Poslechla jsem ho a raději se dívala do prázdna.

Vše probíhalo bez jediného slova. Zavřela jsem oči a naslouchala zvuku ptáků, který ke mně donášel vítr. Lehce mi pocuchal vlasy a donutil mě se usmát. Dotek větru mě vždy dokázal uklidnit. O to víc jsem litovala, že jsem se ho vzdala. Opustila jsem konejšivou náruč proto, abych se dokázala bránit a bojovat.
„Jak se cítíš?" prolomil ticho Lay.
„Hm?" Otevřela jsem oči a střetla se s jeho hřejivým pohledem. „Trochu potlučeně, ale nic hrozného."
„Dobře, v tom případě se můžeš taky vydat na oběd." Přikývl a pomohl mi na nohy.
„Děkuji," usmála jsem se zdvořile a vyhnula se dalšímu očnímu kontaktu. Pomalu jsem vyzkoušela obě nohy a pak jsem se vydala do vesnice.

Těsně předtím než jsem zmizela z mýtiny, jsem se zastavila a ohlédla se na Laye, který ke mně stál otočený zády. Hlavu měl pozvednutou k obloze a kolem něj se lehce pohyboval vítr. Skoro jakoby ho konejšil tak, jak dříve uklidňoval mě. Byl i on zrozen k ovládání větru, a proto si ho zvolil? Zatřásla jsem hlavou a ponořila se do lesa. Neměla jsem náladu na nežádoucí myšlenky. Moje hlava se zdála být vyprázdněná. Dostavovaly se bolestivé podněty při nežádoucím pohybu, ale nic, co bych nezvládla. Řekněme, že už bylo i hůř. Zhluboka jsem se nadechla a vykročila vstříc jídlu, které mě dozajista čekalo. Jen jsem teda ještě přesně nevěděla, zda danou jídelnu najdu.

***

Jídelnu jsem nakonec našla bez sebemenších problémů. Překvapivě oproti ránu zela prázdnotou. Obědvalo pouze několik starších a Owen s Freyou. Ani Aurela jsem kolem nezahlédla.

„Jak se cítíš?" podívala se na mě starostlivě Freya.
„V pohodě. Zítra budu jako nová." Usmála jsem se na ni a přisunula si k sobě jeden z talířů.
„Trochu jsi nás vyděsila. Nemohli jsme tě najít." Pokračovala Freya.
„Prosím?" zvedla jsem hlavu od jídla a na oba se zmateně podívala.
„Potom, co jsi omdlela, zavládl trochu chaos. Ta stěna, kterou se ti podařilo vytvořit, se rozpadla a smetla Harryho a ostatní, zatímco nás zasáhlo to ohnivé tornádo. Sice ne v plné síle, ale mělo to grády." Dal se do vysvětlování Owen. Všimla jsem si, že má levou dlaň obvázanou kvůli popáleninám a Freya měla několik šrámů na obličeji.

„Pamatuji si, že jsem se sbíral ze země, když se tam objevil Aurel a začal nás s Freyou odvádět. Stejně jako odcházeli i ostatní se svými mentory." Vyprávěl dál.
„Ale proč jsem tam já zůstala?" nakrčila jsem čelo a opřela si hlavu o pravou ruku.
„Protože nikdo nevěděl, kde jsi. Nebo alespoň v tom chaosu ses ztratila. Proto se tak rychle vyklízel prostor, aby tě mohli najít." Dodala Freya.
„To je divný." Konstatovala jsem suše a ochutnala první sousto vlažné polévky.

„Hlavně to vypadá, že nás čeká úplně jiný přístup než během výcviku." Řekl tiše Owen a významně pokýval hlavou, jakoby se jednalo o novinku století.
„Ty jsi hlava." Povzdechla jsem ironicky a dojedla. Nějak mě ze všech událostí přešla chuť.
„Náhodou mi to docela pálí. A občas člověk zaslechne i zajímavé informace." Pokynul nám, ať se k němu nakloníme a ztišil hlas. „Když jsme šli zpátky, slyšel jsem, jak si ostatní povídají o Luně. Nejen, že je mladá, ale se samotným elementem země by neměla být schopná ovládat živé věci jako stromy. Někdo říkal, že umí ovládat i vodu."
„Ale každý člověk přece může ovládat pouze jeden element." Zakroutila hlavou Freya, i když i z jejích slov zněla dostatečná dávka podezření.
„Evidentně existuje výjimka." Zvedl Owen do vzduchu pravý ukazováček.