Romance Plná Kouzel

Je poslední letní noc poseta zářivými hvězdami, ta noc kdy jsem poprvé spatřila svět, ta noc kdy mi odešla máma.

Je to už patnáct let kdy jsem se narodila. ,,Dobré ráno moje středoškolačko"budí mě táta.
,,Ještě pět minut"zamrmlám a převalím se na bok.
,,Snad nechceš přijít první den pozdě."
Znuděně se zvednu z postele a obleču si meruňkové šaty s bílým bolerkem a balerýnami. Rychle jsem seběhla dolů a hodila do sebe snídani. Vyrazila jsem asi kolem sedmé, vybrala jsem si uměleckou školu na druhém konci města, ani nevím proč jsem si ji vybrala prostě mi ostatní říkali že
úžasně kreslím a tak jsem zkusila štěstí.
První hodinu jsme měli historii umění s paní učitelkou Kristen Kaimaerovou. Lavice kde jsem seděla někdo chyběl, o přestávce dorazil. Měl tmavěhnědé až černé vlasy, zářivě modré oči a milý úsměv.
,,Ahoj, jsem Jeremi Look." řekl něžně a já jsme se zasnila.
,,Těší mě, jsem Bella Jefrsnová." zakoktala jsem.
Po škole jsem se šla projít do parku, běhali tam děti a hrály si na schovávanou.
Sedla jsem si na lavičku a užívala si teplého dne když jsem uslyšela ten milý hlas ,,Ahoj Bello"koukla jsem se před sebe a stál tam Jeremi.
,,Pěkné místo na oslavu, ale nejsi tady moc sama na narozeniny?"
,,Jak výš že mám narozeniny?" zeptala jsem se a podívala se na něj zmateným pohledem.
,,Jsem syn ředitele a tím pádem vím kdy a kdo v mé třídě má narozeniny. Pojď doprovodím tě aspoň domů, abys nešla sama."
Jen jsem se usmála a přikývla. Po cestě jsme si povídali o našem dětství, rodinách a zážitcích.
,,Děkuji za doprovod" řekla jsem a rozloučila se s Jeremim pusou na tvář. Jen se usmál a šel. Doma na mě čekal táta s malým dortem a dárkem.
,,Všechno nejlepší Bello."usmál se, přišel ke mě a objal mě.
,,Tati, víš že slavit nechci."
,,Ale to není oslava, jen to je dort a dárek od maminky."
Jen jsem se usmála a sfoukla svíčky. Večer jsem se koukla ještě na facebook, všichni mi přáli. Je fajn že si na mě vzpoměli. Najednou mi přišla žádost od Jeremiho. S úsměvem jsem ji přijala a usnula, ale nespala jsem dlouho.
Vzbudila mě šílená bolest na levé dlani. Koukla jsem se na ruku, měla jsem tam vypálený trojúhelník s čárkou a malím obráceným trojúhelníkem. Běžela jsem do koupelny, schladit tu nehoráznou bolest. Nepomohloto. Běžela jsem do kuchyně a vytáhla jsem hrst ledu. Díky bohu, bolest pomalu ustupovala a já si konečně oddechla. Tu noc jsem ještě na internetu zjišťovala co ten simbol znamená, nic moc jsem nenašla jen žese tak značí Ničitelé nemrtvých.
Ráno jsem to znamení ani nevnímala.
Ve škole jsem se seznámila s dalšími holkami. Odpoledne jsme šli s Jeremim do parku. V tu chvíli mě zase začalo bolet to znamení.