Romance Plná Kouzel

Tati

V tu chvíli jsem začala padat k zemi, díkybohu mě Jeremi chytil.
,,Jsi vpořádku?"
,,Jo jen jsem trochu unavená."
Přejel mi rukou po znamení a já cukla. Koukl se a strnul hrůzou. ,,Jak si k tomu přišla?" zeptal se vyděšeně.
,,Nevím, oběvilo se mi to včera v noci."
Najednou mě vzal za ruku a běžel se mnou ke staré škole. ,,Proč si mě sem vzal?" zeptala jsem se s nechápavým pohledem.
,,Musím ti něco ukázat."a otevřel dveře a vedl mě do sklepa. Škola vypadala staší než doopravdy je, ale sklep byl víc než moderní.
,,Vítej v sídlu Věčných." usmál se a ukázal na znamení. ,, Je to sídlo lidí jako jsi ty a...já"
,,Ty a já?"zeptala jsem se nechápavým pohledem.
,,Víš Bello, jsme poslední srážci brány, a ty jsi důvod proč jsme ještě tady."
,,Důvod proč jste tady?"
,,Jsi poslední dcera...Dračí pricezny. Tohle zbudovala tvá máma pro své přátele."
Úžasné, honosné, moderní a klidné místo, kde žádná pravidla neexistujou, přesně taková byla máma jak ji táta popisoval.
,,To je úžasný, jak to dokázala?"zeptala jsem se s úžasem.
,,Kouzlil a já tě to taky naučim, teda pokud chceš." Ještě jsem se unášela tou krásou, ale nakonec jsem kývla. Hned jsme začali trénovat, Jeremi mi řekl že jestli chci kouzlit musím se soustředit, ale když mi ty jednotlivá kouzla popisoval rozplývala jsem se nad jeho krásným hlasem. Ten den mi Jeremi kouzla jen popisoval, ale zítra budu kouzlit. V šest mě vzal domů, chvíli jsme na sebe koukali pak se otočil na odchod.
,,Počkej!" vyhrkla jsem. Otočil se a já mu vlepila pusu jen se usmál opětoval mi pusu.
Domů jsem šla s lehkostí. Ta lehkost mě opustila, když jsem viděla dům hlavou vzhůru. Začala jsem zmatkovat a hledala jsem tátu, ale jediné co jsem našla byl vzkaz

,,Jestli chceš ještě někdy viďet svého otce přijď zítra ve dvě na lesní cestu za parkem a přijď sama.

Zavolala jsem Jeremimu ten tu byl během tří minut. Skácela jsem se k zemi a začala jsem plakat. Jeremi mě objal a uklidňoval mě. ,,Jeremi já...já nevím co mám dělat."
,,Co se stalo Bello?" zeptal se a
utřel mi slzy.
,,Přišla jsem domů, všechno bylo hlavou vzhůru nohama a pak jsem našla tenhle vzkaz." podala jsem mu ho a nanovo jsem začala plakat.
,, Nechceš jít dnes k nám? Rodiče nejsou doma a máme pokoj navíc." řekl Jeremi a usmál se a zvedl mě ze země. Akorát jsem kývla, ale byla jsem tak zdrcená že jsem po chvíli zase klesla k zemi. Nakonec mě Jeremi vzal do náručí a já usnula. Jeremi měl příjemnou vůni a bylo cítit že chodí do posilovny. Jak jsme dorazili hned mě odnesl do pokoje, dal mě do postele a řekl ,, Zítra to vyřešíme". Já se neudržela a objala jsem ho,, Děkuju Jeremi"
,,Pro kamarádku cokoli" a políbil mě.
Celou noc jsem nemohla usnout a přemýšlela jsem jak zachránit tátu.