You saved me {A/B/O} [Ereri/Riren; CZ]

You saved me

yay napsala jsem alpha/omega věc. upřímně se mi to moc nelíbí, ale je čtvrt na sedm ráno a já nejsem zrovna ve stavu, kdy dávám pozor na gramatiku :D tak snad jenom enjoy~

Opřel jsem se o zeď uličky, do které jsem zaběhl a držel se za hrudník. Plíce mě neskutečně pálily a já si vůbec nepomohl tím, že jsem běžel takovou dlouhou dobu. Ale kdo by neběžel, kdyby po něm šla banda nadržených hajzlů, kterým bylo jedno, co jste zač. Bylo jim jedno, jestli jste omega nebo beta, hlavní bylo, že oni, nadržené alfy, mohli do koho zasunout.

"Hej, spratku," ozvalo se vedle mě a já s očima dokořán pomalu stočil hlavu k hlasu. "Nevím, komu zdrháš, ale tady seš špatně," dodala postava, která byla o hlavu menší, než já, ale respekt z ní přímo vyzařoval. Těžce jsem polknul a nabral do plic ještě stále čerstvý vzduch. Pohledem jsem těkal mezi postavou a jedinou volnou únikovou cestou, rukama šátral do kapsy a doufal, že alespoň cigarety mi pomůžou se z toho vykroutit.

"Prostě zdrhám," odpověděl jsem o chvíli později a konečně nahmatal krabičku, kterou jsem vytáhl. "Pár nadrženejch alf se na mě vrhnulo," pokrčil jsem rameny a jednu cigaretu si vložil mezi rty. Nespouštěl jsem pohled z menšího muže, který mě stále svýma očima propaloval a já cítil, jak mu podléhám.

"Tch," protočil muž oči a napřáhl ruku, aby mi vytrhl krabičku z ruky, což se mu taky podařilo. "Slabý, to se dalo čekat, vypadáš na to. Co seš, omega, že jsi zdrhal?" nadzvedl obočí a mně v ten moment přestalo bušit srdce. Sakra, on je alfa...

"Um, ne," zalhal jsem, zažehl konec cigarety a obešel jej, abych zkontroloval, jestli je čerstvý vzduch. Vypadalo to, že zbytek už to vzdal a přestali mě pronásledovat, tak jsem pomalu vyšel z uličky ven. "Ale víš, jak nadržení alfy vypada--- co to?!" vyjekl jsem, když jsem cítil, jak mě za zápěstí stáhl zpět do tmavé ulice.

"Buď ticho," přitlačil mě na stěnu a ústa mi zakryl dlaní. Díval jsem se na něj se strachem v očích, kolena se mi klepala a on se na mě tiskl, jakoby... jakoby byl alfa, která si chce užít. "O ulici dál je jedna z těch tvých alf, která tě pronásledovala. Za rohem se nachází další dvě. Být tebou, ani neceknu," zavrčel tiše a hrozivě, ale zároveň mi to přišlo velmi svůdné a já v duchu přemýšlel nad tím, jak může mít takovou sílu, když je menší než já. A bylo mi jedno, že je alfa. Přikývl jsem a nechal jej, ať se na mě dál tiskne a ať mi dál drží dlaň na ústech.

Po pár minutách mě pustil a odstoupil pár kroků dozadu.

"Promiň, neublížil jsem ti?" optal se a skenoval mě pohledem.

"Ne, jsem v pohodě. Děkuji," odpověděl jsem a zase se rozhodl rozejít se z uličky ven. Nepotřeboval jsem v ní zůstávat s nějakým cizincem, který byl alfa a který mohl kdykoliv vycítit, že jsem mu lhal o tom, že nejsem omega. Nechtěl jsem tam ani zůstat, protože jsem se cítil, jakoby na mě šel fervor. Ještě jsem neměl žádný pravý, vždycky jenom náznaky, ale tohle nebyl ten, který jsem míval předtím. Nemohl jsem zůstat. "Díky, ještě jednou," lehce jsem se usmál a vyšel z uličky bez dalšího slova. Až o pár minut později jsem si uvědomil, že mi vzal cigarety a zapalovač. Povzdechl jsem si a zašel do non-stopu si koupit další krabičku, abych nějak přežil stresové období, které určitě přicházelo. Rychle jsem se snažil dostat domů, nebylo to už daleko, hlavní bylo vyhnout se alfám, které se zde potulovaly.

Přišel jsem domů, zavřel za sebou dveře a svezl se po nich na zem. Hlava mě bolela, na čele jsem cítil pot, v ústech jsem měl sucho a útroby sevřené jako při horečce. Proč teď, vždyť jsem ani s nikým nespal, abych takto vyzařovat a ukazoval všem, že jsem omega a všemu se přizpůsobím. Naštvaně jsem praštil pěstmi do podlahy, až to zadunělo a zavrčel znechucením.