Jmenuju se Laura je mi 13 let a nikdy jsem se nebavila s klukama. Teda jo bavila. Ale nikdy jsem neměla s žádným klukem vztah typu nejlepší kamarádi na život a na smrt. Neříkám že bych nechtěla,ale vždy jsem mněla partu dvou nejlepších kamarádek a takhle mi to i vyhovovalo.
"Ach jo" vzdychnu když vycházím z domu a jdu do školy je totiž už zase pondělí. Jak já pondělky nesnáším. Vešla jsem do šatny a slyšela jsem známý hlas jak volá mé jméno. "Lauro" křičela Emily. Okamžitě jsem se otočila a uviděla mou nejlepší kamarádku. Objali jsme se a vydali jsme se spolu do třídy. Ve třídě už byla většina žáku ale všimla jsem si že je tam ňejaký rozruch. Když jsem vlezla do třídy okamžitě ke mně přiběhla Nikol ( moje druhá nejlepší kamarádka). "Že neuvěříš co se stalo" zaptala se mně. "Co?" zeptala jsem se trochu zmateně. "Učitel zase změnil zasedací pořádek" odpověděla mi Nikol. "Cože?" zpanikařila jsem a okamžitě vběhla do třídy. Na stole ležel papír s vypsaným novým zasedacím pořádkem. Rychle jsem začala hledat svoje jméno. "Ale ne" řekla jsem si pro sebe. Sedím s Ethanem. Proč? Horší to už být nemohlo. Uslyšela jsem zvonek oznamující začátek hodiny a mně nezbývalo nic než se doloudat k mému novému místu. Ethan tam už seděl a pohlédl na mně svýma modrýma očima. Než stihl cokoliv říct vešel do třídy učitel. Na začátku řekl jenom pár vět o novém zasedacím pořádku a pak se začal věnovat matematice. Rozhlédla jsem se po třídě abych zjistila kdo s kým sedí. Skoro všichni ve třídě byli naštvaní a já se jim ani nedivím. Učitel k sobě dal dvojce tak že už na první pohled jde vidět že to takhle moc dlouho nevydrží. "No to ten týden pěkně začíná" řekla jsem si pro sebe.
Zbytek dne utekl celkem rychle a nastala poslední hodina - přirodopis.
"Ty se se mnou nebavíš?" zeptal se Ethan. "Jo -já -jo bavím proč bych neměla ehm no"začala jsem koktat. Ethan se jenom začal smát. "Neruším vás?" zeptala se učitelka.
Přišla jsem domů. Byla jsem utahaná a pořád nemohla přestat myslet na Ethana. Sama nevím proč. Šla jsem do pokoje a zapla notebook. Když se najednou rozrazily dveře a stál tam můj starší brácha. Začal se smát. "Měla si se vidět... jak si se zlekla" řekl a nepřestal se smát. "To není vtipný " řekla jsem a hodila po něm polštářem. "Klídek, jenom jsem se šel podívat jestli je moje malá sestřičká v pořádku" řekl a se smíchem odešel.
Byla jsem unavená a tak jsem si šla lehnout dřiv. "Už zase myslím na Ethana" zašeptala jsem si pro sebe naštvaně a vzápětí usnula.
