My First and Last Love

•2•

*Louis*
1.6.
-memory-
"Harry, takhle už to dal nejde... Nechal jsi je to udělat Harry. Proč?! Miluju tě, ale už to takhle dál nejde. Poslední dobou jsi jako vyměněný Harry. Odpustil bych ti, ale ty jsi mě teď dokonce ponížil před celou školou a tohle já ti nikdy, ale nikdy neodpustím Harry... Mezi námi je konec." políbím Harryho a se svými kufry od něj odejdu.

"Louisi!" křikne na mě Harry a já radši přidám do kroku abych byl co nejdřív pryč.
-end memory-

Neměl jsem tam Harryho nechávat, ale já se do něj nesmím znovu zamilovat, ale myslím, že je už pozdě. Zakroutím hlavou abych zahnal tu vzpomínku a rychle se vydám domů.

Do: Liam
Zítra s tebou potřebuji mluvit... Je to nutné Li. Prosím

Od: Liam
Jasně, tak co v 10:15 u mě?

Do: Liam
Jasně, budu tam:))

Potřebuju si s někým promluvit, ale ne s Danielem. To co se dnes stalo se nemělo vůbec stát.

"Jsem doma." zakřičím mezi dveřmi a vyziju se.

"Tatí." skočí na mě můj miláček a já si ho vezmu do náruče.

"Jak to,že ještě nespinkáš?" bundu si položím na věšák a jdu s malým do obýváku za Danielem.

"Ahoj lásko." Daniel se zvedne ze sedačky a políbí mě. Nemůžu dostat Harryho z hlavy

"Půjdu dát Zayna spát a promluvíme si." usměju se na něj a jdu společně se Zaynem do jeho pokoj.

"Tatínku? Povíš mi pohádku?" zaculí se na mě a vleze si do postele.

"Jasně, ale povím ti něco z mého života. Jsi velice šikovný, takže to určitě pochopíš." zhasnu světlo a vlezu si za Zaynem do postele.

"Měl jsem nejlepšího kamaráda a zároveň svého přítele, měl jsem ho moc rád a každou chvíli strávenou s ním jsem si užíval. Ale po čase mi Harry ublížil a já ho musel opustit, nechtěl jsem, ale bylo to to nejlepší co jsem mohl udělat. Odešel jsem na jinou školu a tam potkal Daniela. Se vším mi pomohl a hlavně mi pomohl zapomenout na Harryho a začali jsme spolu chodit. Po škole jsem se k Danielovi nastěhoval a adoptovali jsme si tebe, jenom díky tobě jsem tak šťastný Zee. Dnes jsem potkal Harryho v parku a..." kouknu na Zayna a on už dávno spinká v mém náručí.

"Dobrou noc broučku, mám tě rád" políbím ho do vlásků a odejdu. Doufám, že si zítra nebude pamatovat nic z toho co jsem mu vyprávěl.

"Mám tě vád..." tiše zamumlá a přitiskne si k tělíčku plyšáka.

"O čem jsi chtěl mluvit Loui?" usměje se na mě Daniel a ukáže na místo vedle sebe abych si tam sedl.

"Nejsem si tak úplně jistý, že tě miluji..." podívám se Danielovi do očí a pak na své bosé nohy.

"To je v pohodě Louisi, vím, že není pro tebe těžké se smířit s tím, že už Harry nepatří do tvého života a taky...

"Přestaň! Říkáš to jakoby Harry zemřel." zvýším na něj hlas, ale potom se na něj omluvně kouknu.

"Dám ti čas Louisi. Máš týden na to aby sis to v hlavě všechno urovnal, pochopím to když si vybereš Harryho místo mě. Budu spát v obýváku jestli chceš." jsem strašně rád, že to pochopil. Doufám, že si to v hlavě urovnám a rozmyslím se jestli opustím Daniela a nebo dám časem Harrymu šanci.