short stories | onedirection

práskač | zayn malik

Chvíli po desáté večer jsem opustila dům a v lehkém svetru se vydala po dlouhé polní cestě vedoucí kolem našeho domu až do lesa, kde jsem využila starý žebřík, po kterém jsem vylezla nahoru po stromě, kde jsem si jako mladší postavila místo na sednutí - přímo v korunách stromů.
Tak, abych nepodpálila strom jsem si zapálila cigaretu a s popotahováním jsem sledovala nebe, které bylo obzvlášť jasné.
Netrvalo moc dlouho a na stromě jsem nebyla sama.

"Aileen," vydechl s těžkým dopadem vedle mě, což mě přinutilo se na něj otočit. Měl koženou bundu, která smrděla směsí pánských voňavek a peprmintu.
"Pojď ke mně, maličká," chytl mě za tvář a donutil mě se na něj podívat. Záhy si přisedl blíž ke mně a položil mi ruku kolem ramen. Neucukla jsem, nebránila se. Jen jsem si položila hlavu na jeho rameno a nechala si nabídnout další cigaretu.

"Je to špatný," promluvil po dlouhé chvíli ticha.
"Musíš přestat, dobře?" zabořil hlavu do mých vlasů a přitiskl si mě ještě blíž k sobě.
"Slib mi, že se na to vykašleš, ano?" naléhal na mě, ale já mu vůbec nerozuměla. Absťák neměl, to by se choval jinak, ale byl v jakési divné úzkosti.
"Prosím," nasál vůni mých vlasů, jako to dělával vždycky, "sekni s tím. Vyser se na Ashtona, vyser se na Davida, nevěř jim, prosím, nevěř jim," neustále naříkal a jeho hlas padal do nížin, kde se lámal a měnil v pláč.

"Zay-"
"Shh, Aileen, jen mi to slib já-"
"Sakra, Zayne, poslouchej mě," nevydržela jsem to. Neměla jsem ráda, když mě někdo nepustil ke slovu a on zněl až moc špatně.
"Dobře, poslouchám, ano?" opakoval mi po chvíli a hladil mě rukou po rameni a paži. Byl naprosto vyřízený.
"Potřebuju vědět, co se stalo, dobře? Zayne, vysvětli mi to," mluvila jsem s ním jako s malým dítětem. Jak jsem ale brzy zjistila, fungovalo to.
"Já, já," frustrovaně si vjel rukou do vlasů, "já nevím." A na to mezi námi bylo dlouhé ticho, ve kterém mě Zayn začal svírat stále křečovitěji, až jsem si opravdu začínala myslet, že má absťák. Jen tak jsme tam ale i nadále seděli a já se od něj nechala objímat.

"Charlie se mnou takhle mluvil dva dny před tím, než ho chytili," vypadlo z něj najednou.
"Myslíš, že jdou po tobě?" zeptala jsem se s obavou v hlase i na mysli. Jedna z věcí, které bral opravdu vážně, byla bezpečnost.
Zayn namísto odpovědi zcela zvážněl a posadil se naproti mně. V té tmě, která nás obklopovala, jsem jej viděla jen těžce. Co ale vidět bylo, byla pára vznášející se od jeho úst a nosu.

"Já jsem nepřišel jenom tak, Aileen," začal, "nejsem tady proto, abych tu jen tak seděl, já jsem se-"
"Přišel rozloučit," dořekla jsem za něj, čímž jsem jej bezvýhradně umlčela. Jeho hlava klesla, hlas utichl a černovlasý chlapec opět jen mlčel a objímal mě. Z jeho nálady a skutečnosti, že odejde, se brzy chtělo brečet i mně.

"Přestaň se s nima stýkat, dobře? Nevědí, co mluví. Myslí si, že tomu rozumí, ale nerozumí. Přinesli, oh, přinesli by ti jenom starosti."
"Zayne, víš, že nem-"
"Uteču, uteču pryč, ale vrátím se, dobře?" opakoval najednou jako smyslů zbavený a já mu nerozumněla ani slovo. Snad kromě slov uteču.
"Vrátím se pro tebe."
"Slibuješ?" položila jsem otázku, na kterou jsem snad ani nečekala odpověď. Chvíli jako by se rozmýšlel a po dalším momentě svírání mojí maličkosti, se hlasitě nadechl.
"Slibuju," přikývl a opět mě objal.

Zayn odešel kolem dvou ráno a od té chvíle se neozval. Já tam ještě dlouho seděla, až jsem si celá vysílená šla kolem půl páté lehnout domů.

o tři dny později

Sotva jsem vstala mi začal vyzvánět telefon a zároveň jsem měla mnoho naléhavých zpráv. Mike, David, Ashton, Trevor...
Zpátky jsem ale zavolala jen Davidovi, ke kterému jsem cítila největší důvěru ze všech těch mužů. Nebudu lhát - byla jsem zmatená. Zmatená ze Zayna, zmatená z Trevorovy zprávy, zmatená z Davida.

"Co se děje?" byla má první otázka během telefonátu.
"Musíme se sejít. Za třicet minut u central kafé, ať tam jsi," rozkázal a típl telefon. Nezněl dobře. Nezněl vůbec dobře a výběr strategicky nevhodného místa mě opravdu... zaskočil. Doufala jsem ale, že David ví, co dělá.
(...)

Když uteklo patnáct minut, jen jsem se šla převléct a následně na bus. Chtěla jsem běžet, ale plíce kuřáka mi v tom bránily, takže jsem ve finále dorazila o tři minuty později, což u Davida byl ztracený čas.
"Usmívej se, jsou tu kamery, jdeme si pro kafe a na procházku," křečovitě svíral úsměv a objal mě.
"Ráda tě zas vidím," přistoupila jsem. Museli jsme si získat jisté alibi, jak jsem později pochopila.

Celá schůzka po parku byla vlastně jen o tom, že se David snažil získat informace ohledně Zaynových zásob a známých, které jsem sice znala, ale dělala, že neznám. Já naoplátku žádala vědět, co se s ním stalo.

"Zmizel, kretén jeden. Teď si za svý peníze ošahává prsatice někde na Barbadossu," odfrkl si David, což mě trošku zabolelo. Byla jsem naivní...

Večer, když jsem byla opět doma sama, jsem si pouštěla televizi a ve chvíli, kdy na jednom kanálu dávali reklamu a já přepla na klasickou stanici, jsem viděla něco, co jsem vidět nechtěla.

"Dnes dopoledne v 11:35 byl dopaden a zajat Zayn Jawadd Malik, jeden z hlav mezinárodního pašovatelského gangu drog..."
Ve schvíli, kdy se moderátorčina slova linula obývákem, rozezvonil se mi telefon, ale taky se mi zastavilo srdce.

"Modrá sýkorka přeletěla sad, ale teď je v kleci. K čemu jí to bylo?!" ozval se Trevor z telefonu.
"Jedenáct, dva, čtyři, jedna," nadiktovala jsem mu místo a čas našeho setkání a zavěsila. Všechno bylo v háji.

"Měl strach, tak je logický, že se chtěl schovat," bránila jsem Zaynovo rozhodnutí, když jsme s Trevorem stáli za tmy v lese.
"Ale takovou chybi udělá jen amatér. Na tuhle chybu čekali! A teď nás napráská všechny!"
"Nenapráská," doufala jsem.
"Vážně ne? Naslibujou, jak mu dají nižší trest a to uvidíš, děvenko, jak se z něj ty jména budou sypat! Do tejdne sedíme všichni!"
"Trevore," nechtěla jsem věřit vlastním uším.

Do týdne byl v procesu Trevor, Mike a Ashton. Mě a Davida nechal Zayn z nějakého důvodu venku, ale v bezpečí nebyl nikdo z nás. Když po vás nejde policie, jdou po vás vaši staří známí a jakmile se veze jeden, ostatní jsou jednou nohou v bahně.

Já se tak vydala s novou identinou, vzhledem a posláním do Dublinu, kde mělo všechno teprve začít.