Clarity✔️

•1•

V autě jsem si pouštěla do sluchátek písničky z mobilu.Užívala jsem si poslední chvíle, kdy jsem ho měla u sebe.Až dojedeme na místo určení, rodiče mi ho vezmou. Jedno z pravidel campu Hayley bylo: žádná elektronika. Na tomhle čtrnáctidenním pobytu budeme spolupracovat s ostatními dětmi a nebudeme koukat na zářivé obrazovky svých elektronických zařízení.

Rodiče si tenhle camp vybrali, protože si mysleli, že se tak moji bratři lépe naučí komunikovat s ostatními.A to samé si mysleli i o mně. Nejsem moc upovídaný člověk. Ráda jen tiše sedím a poslouchám ostatní. Žiji ve vlastním světě myšlenek.

„Brzy už tam budeme, tak jak se těšíte?" zeptala se nás se širokým úsměvem máma. Já jsem jí úsměv oplatila, ale nic neřekla. Místo toho jsem si zvýšila hlasitost písničky a pohled nasměrovala z okýnka auta ven. Můj osmiletý bratr Jay se vedle mě silně zakroutil. Otočila jsem se na něj s nechápavým pohledem. Otevíral pusu a něco mi říkal,jenže já ho přes sluchátka neslyšela. Tak jsem si jedno sundala. „Posuň se, je tu málo místa," mudroval Jay. Seděl veprostřed na zadních sedačkách jakožto nejmladší z rodiny.

„Ať se posune Aiden, já jsem už u dveří." S Jayem jsme se podívali na třináctiletého Aidena, který hrál na mobilu nějakou hru. Vůbec nás nevnímal. „Aidene,roztahuješ se," zavrčela jsem na něj. Aiden zvedl hlavu s úšklebkem. Roztahoval se a vůbec se to nepokoušel umírnit, aby jeho mladší bratr měl větší pohodlí.

Je mi šestnáct, takže jsem nejstarší, a i když by mě měli poslouchat, tak mě ani trochu nevnímají. Je těžké tyhle dva kluky zkrotit. Navíc když váš osmiletý bratr toho o vztazích ví víc než vy sama. Popravdě jsem nikdy neměla kluka. Nikdy jsem se nezamilovala. Nikdy jsem se nelíbala ani se s nikým nevyspala. Radši než chodit na party a různé sešlosti jsem byla zavřená doma, v kavárně nebo v knihovně. Můj život je založený na jednoduché věci.

Vystuduji, stanu se úspěšnou ženou, a pak si najdu lásku.

Tohle jsem ve škole napsala před rokem do dotazníku o naší kariéře a budoucnosti. Rozhodně jsem tím toho psychologa překvapila.

„Tady doprava," nahlásila máma. Jeli jsme po silnici mezi poli, když jsme odbočili k nedalekému lesu.

Okamžitě jsem si všimla na odbočce větší cedule.

Camp Hayley.

Lehce jsem sebou škubla. Nikdy jsem v campu na rozdíl od mých bratrů nebyla, nechtělo se mi sportovat s neznámými dětmi. Nepotřebovala jsem zakládat nová přátelství, jenže moji rodiče si mysleli něco jiného.

Chvíli jsme jeli po silnici, až jsme dorazili k velkému, oplocenému areálu u lesa. Jay hned nadšeně vypískl,když si všiml lanové dráhy uprostřed. Povytáhla jsem si své černé sluneční brýle, abych se na vlastní oči přesvědčila, že vidím správně.

Byly tam dva velké domy na jedné straně od lanového centra, na té druhé byl bazén a spousta chatek. Určitě to tu funguje přes celý rok. Vlastně jsem si toho o tomhle místě moc nezjišťovala. Taky jsem se dověděla, že na nějaký camp pojedu, teprve včera.

„Je to nádherné," zasmála se máma nadšeně.

Zastavili jsme na mýtině před hlavním vchodem do areálu. Už tam stavěla další auta s veselými dětmi, které se těšily, až to celé začne. Táta zaparkoval blízko vchodu.Já jsem byla nejistá. Dávala jsem si pozor na každý svůj krok. Nechtěla jsem se hned první den ztrapnit. Táta nám pomohl vytáhnout z kufru tašky. Každý jsme měli jednu se svými věcmi.

„Tamhle je Donald," oznámil nám táta a ukázal směrem ke vstupní cestě, kde stáli čtyři vedoucí a vítali ses rodiči i dětmi.

Tázavě jsem se podívala na tátu. Neříkal nic o tom, že by někoho z tohohle místa znal. „Je to můj kamarád z vysoké, Donald Grimes," vysvětlil mi táta. „Takhle jsme taky přišli na tenhle camp," dodal.

„Ahoj, Hannah," vysoký muž s hnědými vlasy rozzářeně otevřel náruč a máma ho s úsměvem objala. Není divu, že ho zná taky. S tátou chodili na stejnou vysokou,i když máma byla o rok výš než oni. „Rád vás tady vidím.No, Qinne, ty jsi zesílil," přivítal se Donald s tátou.

„Ty máš co říkat," upozornil táta veselým hlasem na jeho svalnaté tělo. Protočím oči, když se oba začnou předhánět v tom, kdo chodí častěji do posilovny.

„Donalde," zastavila je máma, „tohle je náš syn Jay."Máma si před sebe strčila hnědovlasého kluka se širokým úsměvem. Donald k němu natáhl ruku a jako velký chlap si s ním potřese pravačkou. „A náš Aiden," dál představí mého hnědovlasého bratra. Zhluboka jsem se nadechla,když se na mě Donald s mámou obrátili. Čekali, až se představím sama.

„Jsem Clarity Gregory," usměji se na něj. Podala jsem mu ruku a on ji s nadšeným úsměvem přijal.

„Doufám, že se ti tady bude líbit, Clarity. Doufám, že se tu bude líbit vám všem," řekl Donald nahlas, aby ho slyšely i všechny děti kolem, které hned začaly zvesela jásat. Jejda, ty byly hlučné. Můj první pobyt v campu s hromadou lidí, které neznám. Co může být horšího?