Hned mě napadlo, že bych se vůbec mohla představit, už přece jenom je to slušnost. Jen netuším kde bych začala, protože se nikdy nikde nepředstavuji nějakými slohy. Často říkám jen " Dobrý den, já jsem Nicolette a mám 16 let." a to je vše. Tak já to zkusím pojmout trochu jinak,jako když jsem se snažila poznat s mým přítelem. Napsali jsme si navzájem třeba zajímavé věci.
Na svět jsem přišla roku 1999 a musím říct, že lepší jméno jako je Nicolette mi rodiče dát ani nemohli. Upřímně to jméno moc ráda nemám, ustavičně mě rozčiluje jak nikdo neví,jak to napsat. Naposledy mě pobavilo, když mě na kartičku do tanečních napsali jako Nicolett, ne jen,že měli mojí přihlášku s jménem a pár ještě dalších dokladů, nemůžou to prostě napsat správně. Ale začínám si na to docela zvykat. Jako malá, jsem si zamilovala plyšáky a musím uznat,že to mi zůstalo i do teď, vždy když jdu kolem obchodu s plyšáky, musím tam vletět a začít se s nimi hrát. Což mě přináší na to,že jsem prostě dětinská. Ale jen málo lidí ví,jaká doopravdy vlastně jsem. Z venku se tvářím jako veselá dívka, plná života a jak moc si užívám, ale pravda je opak. Jsem totálně depresivní a pesimistický člověk, který už si zažil své, ať se jedná o pokus se zabít, o pokus zhubnout nebo se celkově zničit. Musím ale říct, že i tyto zkušenosti mi do života dávají něco nového. Kolem mých 13 let to semnou začlo jít z kopce. Začala jsem být samotář a uzavřený člověk, o rok později jsem propadla depresím, které mi zůstali do teď. Našla jsem si přítele a já si začala ubližovat a různě se ničit. Ani ne před dvěmi lety jsem různě hledala po internetu jak zhubnout, protože mě opravdu štvalo, jak mě šikanovali díky mé váze. Ano, úspěšně jsem našla to co jsem asi hledala, i když mě zaskočilo, že bych do něčeho takového šla. Ale zkusila jsem to a možná to byla chyba. Byly to /Pro ana stránky/ na asku. Hned jsem se do toho začetla a různě jsem první měsíc zkoušela všechny různě způsoby jak zhubnout. Podařilo se to a já zhubla kolem 5kg, ale stále mi to nestačilo, takže se svými 54kg jsem zhubla jen na 52kg, a tam se držím do teď a musím říct,že je to trochu utrpení, protože netuším na jakou stranu se vydat. Jestli mám pokračovat nebo kvůli přátelům a příteli jíst tak jak správně mám. Stojím mezi a často mezi stranami skáču, a abych byla upřímná, tenhle týden jsem skočila spíše k té "špatné" straně,takže chci zhubnout ještě pár kilo.
Abych pokračovala, tak se přiznávám, že jsem velice drahý člověk. Opravdu,semnou by jste ven nechtěli. Utratíte semnou více než čekáte. Nebo o sobě musím říci, že jsem pěkně tvrdohlavá osoba. Nenechám si od nikoho nic říct, prostě vše podle mého a tak dále. Určitě to mnozí z vás taky znáte. Taky mám dost snů a jsem celkově dost člověk, který si za svými sny jde.
06.03.2016 - 21:45 hodin.
Je už večer, pár hodin pryč od doby, co mi odjel přítel a já jsem zase sama. A já začínám uvažovat o tom,že začnu být naplno holka, která půjde za svým dalším snem zhubnout. Splním si sen a budu mít vysněných 47kg a já si OPRAVDU věřím. Bude to těžká cesta, ano moc dobře to vím, že to není jednoduché, ale co na tomhle světě je jednoduché. Sedím tu celá natěšená na zítřek jak si dokážu že na to vůbec mám, že nejsem žádný tlustý přežraný prase ! I když mi hodně lidí říká.. " Vždyť jsi nádherná!" " Máš dokonalou postavu,nehubni !" "Jsi krásná !" Ničemu takovému nevěřím a ani nikdy nebudu, je to pro mě prostě lež a vždy to tak vnímat budu. I když vím,že je mrzí že takhle blbnu, musím to prostě udělat,mrzí mě to.
ČTEŠ
You know...
Teen FictionYou know... Ať se to nezdá, deníky se ještě píšou. Překvapuje vás to ? Mě tedy ne, sama si jich několik píšu, i když to opravdu není moc pravidelné, ale stále se to snažím dodržet. - Deník z pohledu mladé slečny, která se nedokáže rozhodnout pro do...