You know...

Utrpení začína

Už od rána myslím jen na svoji váhu.

"Nevypadám špatně ? "

"Nejsem v tom moc tlustá? "

"Necitím se moc dobře."

53kg je pro mě opravdu děsivé číslo, a i když jsem si dnes řekla, že začnu jíst méně, dopadlo to katastrofálně. Snědla jsem toho jídla tak moc, až to dopadlo nějak takhle : 

Snídaně : Jogurt

Svačina : //

Oběd : Těstoviny

Večeře : Kuskusové karbanátky

Ano, někomu to nepřijde tak moc, ale mně opravdu ano. A víte proč ? Jsem závislá na počítaní kalorií. Díky kalorickým tabulkám a divkám z ana asků jsem si začala vše počítat. Ale musím říct, že to tak mám aspoň pod kontrolou. Počítám si každý kousek co se snažím sníst. Chtěla bych být normální holka, ale jako normální holka bych neměla šanci nikdy zhubnout nebo poznat tolik nových lidí.

Jako každý den projíždím každých 5 minut ask a dívám se na thinspo nebo na odpovědi sestřiček. Strašně moc mně to pomáhá a já mám chuť jít začít cvičit a možná to i udělám. Akorát musím cvičit kolem tak 10h večer, protože moje matka něco tuší a já si musím začít dávat pozor. Musím být více ostražitější. Dnes na mě kamarád zase začal křičet, že jím málo a že udělá vše proto, abych nezhubla. Pak mi nakonec dovolil zhubnout na 50kg ale pod podmínkou, že nebudu hladovět, budu mu asi začít lhát a dělat si co chci. Mám chuť umřít a to jen proto, že se sebou nejsem spokojená. Není to absurdní ? Vždyť kdo si o sobě dokáže říct, že je pěkný, nebo že mu to sluší..Popravdě neznám nikoho kdo by to opravdu dokázal sám sobě říct upřímně. Jenže u nás je to jiné, pro nás dokonalost v hubenosti je to nejdůležitější, jenže málo kdo to pochopí. A já potřebuju někoho, kdo mě bude nutit nejíst. A jelikož šikany jsem se zbavila, protože jsem přešla na jinou školu, už nemám nikoho kdo by mi dělal ze života peklo a ponižoval mě za to jak vypadám. 

Stále se ptám, jestli vypadám dobře, ale jakmile mi někdo odpoví.. 

"Vypadáš skvěle ! " "Sluší ti to !" " Jsi nádherná!" tak začnu šílet, a křičet že to není pravda. Pro mě je to prostě lež a vždy bude. Nikdy to nikomu nebudu věřit a to ani těm svým nejbližším. Možná na mě je něco hezkého, ale já to nevidím. 

Píšu si deník i jako sešitový. Nosím ho vždy u sebe. Asi to budu využívat jako cestovní thinspo helper, který mi vždy pomůže když budu mít hlad mimo domov. Často jsem si do něj psala, jenže po tom co ho našla několikrát moje matka se bojím do něho psát. Díky tomu ví, že se snažím hubnout. Samozřejmě že v tom deníku mluvím i o anorexii.. ach,já jsem tak hloupá a naivní.

" Hej,ty ! Ano zlatíčko, to ty, na tebe mluvím. Vím, že mě slyšíš, tak mě neignoruj a pozorně poslouchej. Chceš zhubnout, vidím ti to na očích, chceš to a toužíš po tom ! A já ti ráda pomůžu, jen mě musíš naprosto poslouchat, úplně na slovo. Jedno pravidlo porušíš, porušíš něco jiného co ti přikážu a dopadne to špatně a ty za trest budeš cvičit, ubližovat si a trpět aby jsi to vše napravila ! Takže já ti teď a tady přikazuju.. ZAČNI SE HÝBAT ! Jsi tak líné prase, to je neskutečné ! Pak se nediv za to jak vypadáš, chápu že se za sebe tak stydíš, opravdu jsi jen bečka sádla, tuky máš po celém těle. A to dokonce i na prstech, ach takové tučné prsty..Bude to s tebou těžké, ale spolu to dokážeme ! "

Šeptal mi hlásek v mé hlavě a já se mu poddávám. Jsem pevně rozhodnutá do toho jít naplno.

TUKY,ŠPEKY,53 KG !! MĚJTE SE !