ONE OF US

1.

Všechno je v pořádku. Nemusíš se vůbec ničeho bát. Dělají to všichni a vypadají šťastně. Taky chceš být šťastná, není to tak? Když to bude jednou, neublíží ti to...

Obloha plná hvězd, kamenné zdi a všude kolem jde cítit alkohol a marihuana. Z pootevřených dveří jde slyšet hudba, která Anně nic neříká. Neposlouchala ji a cítí k ní určitý odpor. I přesto ji však dovnitř něco láká - poznání zakázaného. O věcech jako je tato nesmí u ní doma padnout ani zmínka, možná proto dnes mámě musela poprvé zalhát, že jde jen spát ke kamarádce. Její rodiče by ji sem nikdy nepustili. Je vzorem dokonalé dcery, to ovšem nikdy nechtěla. Chce se bavit stejně jako všichni její vrstevníci, být brána víc vážně. Chvíli jen tak chodí okolo a dívá se na všechny nové tváře - všichni se smějí a bez přemýšlení chodí dovnitř. Jí se však svírá žaludek. Ještě pořád se může vrátit domů. Opře se o zeď a snaží se uklidnit. ,,Anno! Kde jsi sakra?" Ze dveří vyletí rozcuchaná blondýna, v jedné ruce cigaretu, ve druhé flašku něčeho, co je pro Annu neznámé. ,,Promiň...já myslela, že tam ještě nejsi." v půlce věty se jí zlomil hlas - šlo vidět i slyšet, že je nervózní. ,,Kriste, je deset. Říkala jsem ti, že tu budu už od osmi, u baru, vlevo. Čekala jsem tam na tebe dvě hodiny! Vypadáš dost smutně," v tom se její kamarádce Jess podlomili kolena a opřela se o zeď vedle Anny, ,,Cígo?" nemotorně vytáhla z kapsy krabičku Benson and Hedges a mávala tím před jejím obličejem. ,,Nikdy jsem nekouřila." do podrobna zkoumala něco, s čím trávil její děda většinu svého času. ,,Prostě to vezmeš, lupneš tady to zhovadilé kolečko, dáš si to do pusy, zapálíš, vdechneš a vyfoukneš." Jess na ní koukala jako na idiota a podávala ji zapalovač. Znova si řekla, že jednou jí to nezabije. Rozklepaná si dala cigaretu do úst a nechala Jess zapálit ji. Cítila mentol, něco sladkého a něco ohromně nepřijemného. Zakašlala se. ,,Musíš to vdechnout ti říkám." Řekla Jess, zatímco si zapalovala další. Zkusila to tedy znovu. Vdechla kouř a zároveň se nadechla. Menší tlak a zvláštní pocit v hlavě. Její sebevědomí pomalinku stouplo. Nechala se stáhnout dovnitř davem stále přicházejících lidí. Hudba byla hlasitá, všude problikávali světla a lidé na parketě v různých tanečních kreacích do sebe naráželi. Jess ji táhla za ruku k baru tak, aby ji neztratila. ,,Tak co si dáš?" mrkla na ní s úsměvem. ,,Není mi 18, takže-" v tom ji Jess zastavila.,,Myslíš, že to tady někoho zajímá? Tak...začneme vodkou." mávla na barmana a koketně se na něj usmála. Za chvilku už u nich byly dvě skleničky. ,,Na ex!" zařvala na Annu tak, aby to přes hudbu slyšela. Za první sklenkou, následovala druhá, třetí a čtvrtá. Anna tempu její kamarádky nestačila. Cítila se však šťastně, všechny pochybnosti ji opustily, smála se všemu kolem sebe. Za chvíli skončila na parketu s úplně neznámou partou lidí, kteří vypadali, že tu nejsou poprvé. Jeden z nich se jí naklonil k uchu - ,,Kouříš?". Na jeho otázku s nadšením kývla a šla s ním před klub. Teprve tam ho pořádně viděla - blonďaté vlasy, bílé triko a na ní černá bunda, na některých místech potrhaná. Chvíli na sebe koukali, on k ní natáhnul ruku s krabičkou zlatých Marlborek ,,Jsem Daniel. Co ty?". Dlouho se nenechala pobízet, vytáhla z krabičky jednu na kraji a s prvním potahem odpověděla ,,Anna.".,,Jsi tu nová co? Chodím sem už nějakej ten pátek, ještě jsem tě tu neviděl." ...,,Jo. Jsem tu poprvý. Chodíš sem často?"..."Kdysi jsem tu byl tak jednou do měsíce, trochu se odlehčit, ale teď jsem tu skoro každej den." ..."Tvým rodičům to nevadí?" ..."Heh. Mým rodičům je to jedno, pár měsíců už jsem je neviděl. Bydlím s kamarády. Proč se ptáš? Nějaká další princezna, co musí lhát aby tady mohla být?" šibalsky se na ni usmál a Anna najednou ztuhla. Nesmí to teď pokazit. "Jasně že...ne. Chodit sem můžu, jen ne každej den, víš jak." "Jasný..." Nastalo ticho. Najednou se začali objevovat světla i na zdech. Modrá, červená, modrá. Je možné, že by měla halucinace? Ne. Koukla na Daniela vedle sebe. ,,Kreténi..." Annu vtáhl dovnitř a utíkal s ní přes celý klub. ,,Stůj tady a ani se nehni." Odběhl do davu lidí a za chvíli přiběhl zpět s celou partou. ,,Mizíme!" Chytil ji za ruku a běželi k druhému východu. Po deseti minutách běhu skončili na sídlišti, ne však na takovém, na kterém bydlí Anna. Sídliště, kde bydlela, bylo čisté a klidné. Tady toto bylo zanesené špínou, smradem a hlukem. ,,Nesnáším zásahovky do prdele, včera prý chytli Adama. Ten debil se zfetoval a ještě si před ně stoupnul a jen tam tak stál." Daniel se snažil nahmatat klíče od šedého činžáku a u toho zase kouřil. ,,Je to debil no, říkám to pořád...A co je tohle zač? Jestli si to myslí, že jde s náma nahoru, tak se plete." Před Annu si stoupnul malej kudrnatej kluk v džínové bundě. Šel z něj cítit závan trávy. ,,Je v pohodě, to za prvý, za druhý půlku nájmu tady platím já, aby jsi nezapomněl, Ezro". To jen pak procedil něco skrz zuby a otočil se ke zbytku party. ,,Hele...to je dobrý, já stejně musím zpátky. Mám tam kamarádku." Anna poodstoupila od zbytku lidí, všechna euforie ji opustila a nechtěla se cítit nechtěná. ,,To je na tobě. Tvůj problém bude tvůj problém. Jelikož tady tvá kamarádka není, znamená to, že se o tebe dostatečně nezajímala. Což znamená, že jí to je vše jedno, stejně tak to, jestli tě chytli či ne." Mrkl na ní s pohledem, který měl naznačovat, aby si toto uvědomila. To však Anna byla k partě otočená zády a pomalu šla cestou zpět. Cestu, kterou šla, znala jen málo. Jemně napitá se snažila zjistit, kudy vlastně běželi. Míjela všechny budovy s rozpadající se omítkou, snažila se orientovat pomocí světel poblikávajících lamp. Viděla první policejní auta. Hlas uvnitř její hlavy jí říkal, ať se otočí. Moc dobře věděla, že vrávorá, že její rudé líce hořely a stejně tak moc dobře věděla, že to vidí i policisté. Ale nemohla tam Jess nechat. Ne proto, že by jí vadilo, když by někde skončila. Ale proto, že ona je ta kamarádka u které má spát a kdyby nastal problém, měla by problém i ona doma. Snažila se ovládat a dát si záležet na každém kroku co udělá. Koukala na všechny lidi před klubem, ale Jess nebyla nikde. Šla blíž a snažila se najít alespoň jediný záblesk blonďatých vlasů. ,,Bacha!" Někdo ji stáhl do křoví. Chtěla zařvat, ale nešlo to. Lidí tam bylo více. Nikoho nepoznávala. Její opilost spolu s adrenalinem pomalu narůstala...Opřela se nejbližší osobě o kolena a pomalu začala upadat do bezvědomí.