ONE OF US

Thomas Gray

"Cvičil jsi dnes?" chladný hlas se linul po celé místnosti. "Ne, otče." se strachem v očích hleděl do země. "2 hodiny. Hned." Dveře se zabouchly, Thomas pomalu vstal z postele a jeho kroky mířily k piánu. Chvíli listoval v notách, usadil se a nachystal. V celém domě zněly tóny radosti a veselí. Byly všude, jen ne v jeho obličeji. Soustředil se na každý pohyb. Musel hrát i kdyby nechtěl - celé dvě dlouhé hodiny. V hlavě mu běželo tolik myšlenek, nenávistných a zoufalých. Nenáviděl to. A nenáviděl svého otce. Cvičil tolik let pro potěšení někoho, kdo si toho neváží. Být na něm, věnoval by se pouze basketbalu. To je to, co ho baví. Ne nějaké hloupé piáno.

"Jdu ven." Po odcvičených dvou hodinách vyběhl ven bez čekání na nějakou odpověď. Mířil k basketbalovému hřišti. Všichni jeho kamarádi už tam dávno byly, několik slečen se válelo na boku na kusu betonu a do obličeje mu svítily ostré paprsky Slunce.
"Kde trčíš tak dlouho?" heknul na něj ulízanej bloňďáček stojící u koše.
"Musel jsem si něco vyřešit..." odpověděl Thomas se značným znechucením v hlase.
Z tašky vytáhnul krabičku cigaret a opřenej o plotek pozoroval rozehranou hru. Když si zapaloval druhou cigaretu, přiběhl k němu menší mladík se zrzavýma kudrnama. "Život je občas pěkně na hovno co?"
"Kdyby nebyly špatný věci, nemohli by být
ani ty dobrý. Ale jo. Je pěkně na hovno."
Dým vyfoukl s posledním slovem ven.
Na sebe hodil bílou mikinu, pročísl si svoje blonďatý číro a běžel na hřiště, připojit se do hry.

"Co budeš dělat dneska večer?" houkla na něj parta holek.
"Brečet nad existencí, řekl bych."
Následovalo nepříjemné hihňání.
"Sladký. A nechceš s náma jít do Voltu?"
Thomas se zarazil. O Voltu slyšel ty nejhorší věci, který kdy mohl.
"Obávám se, že jistá zábava ve Voltu není pro mě zrovna to pravý."
"Ezra ti vzkazuje, že nemáš být nudař."
Tentokrát se zarazil ještě víc. Ezra, jeho malý kudrnatý kamarád, v budově jako je ten klub?
"Tak...jestli jde Ezra, tak se možná na chvíli zastavím." otočil se Thomas zpět ke koši a skóroval.