Stereotip každý strašný den. Vztát, jít do školy, snažit se alespoň něco naučit marně, nechat se urážet po případě mlátit, jit domů, ošetřit si rány,zjistit že "otec" není doma, zalézt si do pokoje, "kreslit" si s mojí železnou kamarádkou,usednout k notebooku,jít spát.
Takhle probíhal každý den do té doby dokud jsem ho nepotkala ano pokud si myslíte že udělal něco mega velkého jako třeba odcestovali jsme spolu na bali a adoptovali jsme si opici tak ne nezměnil mi život jen jsem proživala pořád stejný stereotip s ním možná proto jsme si tak rozuměly oba jsme byly nepochopení nenávidění a měly sebevražedné sklony.
"Lukeu?,,
" Ano?,,
"Chceš se mnou prožívat stereotip?,,
" Až do konce nasich životů,,
" Víš že to dlouho nebude že ano?,,
" Ano vím,,
ČTEŠ
Suicidal Kids // L.r.h // CZ
FanfictionVe skutečnosti jsme všichni jen banda sebevražedných dětí které si myslí že sebevražda není dobré řešení.
