Zaváhala jsem, než jsem otevřela domovní dveře. Pak jsem, ale sebrala odvahu a otevřela je. Stál si tam. Byl si to ty. Po tak dlouhý době si tu byl. Nezmohla jsem se na nic jiného než stát. Byla jsem jak paralyzovaná. Taky si zíral. Mám pocit jako by jsme v tohle stavu stáli věčně. Naštěstí si to ticho prolomil.
,,Sarah, je mi to tak líto. Tak moc se ti chci omluvit...já-já musel. Vím, že jsem ti měl něco říct nebo tě vzít s sebou, ale..."
,,Proč? Proč Jacku? Proč si odešel?"
,,Já musel."
,, Musel?! Tak to mi řekni nějakej důvod proč si musel!"
,,Nemohl jsem tu dál zůstat!"
,,Tak proč si tu? Co děláš u mě před domem? Proč si se vrátil?"
,,Protože mi chybíš!!!"
,,Kecy! Až mi řekneš pravej důvod, proč si zdrhnul bez jedinýho slova nebo rozloučení? Sakra já tě milovala! Konečně jsem si myslela, že budu šťastná a ty zdrhneš! A víš, co bylo nejhorší? Lidi mi psali, že je to určitě kvůli mně, že já tě dohnala k šílenství! Víš ty vůbec, jak těžký to pro mě bylo?!"
,, A tušíš snad ty, jak to bylo těžký pro mě?"
,,Tak už mi sakra řekni, proč si zdrhnul!!!"
Neodpovídal si ani po pěti minutách. Ale pak si udělal něco, co jsem nečekala. Políbil si mě!
ČTEŠ
Every day... |cz|short story|
Short StoryKaždý den nastupuješ dřív. Každý den se tak zvlaštně díváš. Nevím jestli na mě, na moji kamarádku nebo někam úplně jinam. Každý den tam sedíš sám se sluchátky v uších. Každý den si říkám, jestli víš jak se jmenuju, protože já tvoje jméno vím...Jacku...
