Držel mě tak pevně že jsem skučela bolestí. Ale vyklouzla jsem a utíla jsem co to šlo. ,,Tím že utíkáš si to jen zhoršuješ." zahrozi mi. Vyběhla jsem schody přede mnou byl temný noční les. Zajásala jsem : ,,Yes jsem venku". Rozběhla jsem se do lesa a utílala jsem co mi nohy stačili . Dostala jsem se na malou pustinu na ní nádherně svítil měsíc. Byla jsem z toho celá vedle bylo tam tak hezky. Naproti mě stála laň pomulu se ke mě přibližovala. Tak jsem teda udělala krok i já. Šli jsme pomalu k sobě už na ní měla skoro ruku ale šlápla jsem do pasti.,,Auuuu pitomá past"vykřikla jsem ,když mi přiskřípla nohu. Sedla jsem si na zem a začala brecet. Les byl pořád tichý ale byly slyšet pomalé kroky které se ke mě blížili. Měla jsem jen dvě možnosti.
Ahoj moc vám děkuji za strašně moc přečtení je to až neuvěřitelné.
Tak ale teď potřebuji poradit (rozhodnete podle svého) má za
A- zůstat na místě
B- snažit se past rozevřít
