*Harry*
Zaparkoval jsem svůj černý Range Rover před obří vilou, která patřila Lincolnovi. Přiznávám. Bojím se, že ten plán nevyjde.
Zazvonil jsem a za chvíli se začala otevírat brána. S Louisem jsme vstoupili na pozemek a se sklopenou hlavou a rukou kolem jeho ramen jsem šel -dalo by se říct- vstříc smrti. Neměl jsem náladu rozhlížet se a obdivovat určitě překrásnou zahradu, o kterou se beztak starali nějací najatí Mexičani. Co já vím?
"Vítám vás, pane Stylesi," ozvalo se od vchodových dveří za dvěma bodyguardama.
"Uh?" Zvedl jsem pohled ze země na majitele této vily. "Děkuji," přikývl jsem.
"Prohledat," přikázal svým bodyguardům.
Žádnou zbraň a podobně nenajdou. To je tak, když Louis spoléhá, že nějakou vezmu já, ale já si naopak myslím, že ji vezme on. Vtipné, že?
"Nic, pane," vrátili se zpět k němu poté, co nás zkontrolovali. Přikývl a pozval nás dovnitř.
Sedli jsme si v jeho pracovně. Andrew si usadil Louise na svém klíně a různě ho obchytkával. Docela se divím, že si nevšiml znechuceného Louise, který dával svůj odpor k němu tak trochu víc najevo.
*Andrew*
Jak si myslí, že jim to sežeru i s navijákem. Ha! Nasrat.
Nechal jsem Stylese dopít si kafe a přerušil ho v povídání. "Omluvíte mě? Dnes nemám moc času a chtěl bych si zašukat," kývl jsem k tý kurvě na mým klíně. "Samozřejmě..kvůli čemu jsem ho sem asi přivezl," přikývl a odešel do vedlejší místnosti. Chtěl jsem ať odejde, aby vše šlo podle mého připraveného plánu.
"Slez ze mě, ty čubko," shodil jsem ze sebe Louise na zem, stoupnul si a kopnul do něj. "Tak blbý děti," sykl jsem, vytáhl zbraň a namířil s ní na něj.
Vytřeštil oči a plazil se po podlaze směrem ode mě ke zdi.
"Jste oba od Malika, že jo?! Poslal vás, ať mě zabijete?!" Zavrčel jsem. Sice nevím, jak by mě chtěli zabít, když u sebe nemají zbraně, ale tak co.
"J-jo..chtěl to Malik," začal fňukat. "Prosím, n-ne-nezabíjejte mě," prosil mě na kolenou a po tvářích mu tekly slzy.
"Slzy a nějaký ufňukaný prosení na mě neplatí," zamrmlal jsem.
"Normie! Přiveď ho zpátky!" Zavolal jsem na svého přítele poté, co jsem si do tý kurvy na zemi několikrát kopnul.
Přivedl Stylese, který po spatření mě, jak mířím zbraní na klečícího Louise, nevypadal dvakrát nadšeně.
"Jak dlouho mě plánujete zabít, vy svině?!" Nabil jsem zbraň, ale prsty měl mimo spoušť. "Hah, radši neodpovídej! Všechno od Normana vím," ušklíbl jsem se.
"Klekni si k němu," těkal jsem očima mezi těma třema. Styles si klekl na kolena k tý čubině a Norman jim slepil izolačkou ruce.
"Ani se nehněte. Teď zavolám Malikovi, když to nezvedne, nebo nebude souhlasit s mou nabídkou, tak některého z vás zastřelím a druhýho si nechám na pozdějš," začal jsem vytáčet číslo na toho čuromrda.
"No, co je?" Zamručel ihned, jakmile hovor přijal. "Mám ty tvoje hrdiny, blbče," uchechtl jsem se. "Doprdele," sykl, v pozadí se ozval šramot a bouchnutí dveří. "Co za ně chceš," vydechl. "Hádej," dal jsem hovor na reprák a sledoval ty dvě klečící hromádky neštěstí předemnou. "Nebudu hádat. Buď to řekni rovnou, nebo si naser," chvíli bylo ticho.
Protočil jsem očima a na moment přemýšlel, co bude k obědu. "Fajn, chci všechno co máš. Del Mar, zaměstnance, zbraně, nějaký drogy co máš poschovávaný..je toho dost," ušklíbl jsem se. "Vole mrdat!!" Ukončil hovor. "Tak jak myslíš," zamrmlal jsem si pro sebe, dal mobil do kapsy a věnoval se těm dvěma.
"Tak kdo první?" Olízl jsem si rty.
________________________
Tak snad se po delší době díl líbil a doufám, že tuhle patlanici ještě někdo čte☺️
Koho si myslíte, že zabije jako první?
