Od začátku do konce

"Anděl"

,,Nebojte bude vpořádku, jen jesli se mohu zeptat, co se jí stalo?"mluvil sladký ustaraný hlas. ,,Řekněme, že měla život jiný než si zasloužila,"promluvil další hlas. Pootevřela jsem svoje oči a popravdě kdybych neslyšela ty hlasy, myslela bych si že jsem v nebi. Všude bylo bílo.... ,,Zrovna se brobudila, můžete tu s ní zůstat a promluvit si. Já vás tu nechám,"prohodil zase sladký hlásek. Už bylo slyšet jen bouchnutí dveří a kroky které se ke mě blížili.

,,Ahoj jsem rád, že žiješ,"někdo váhavě promluvil.

,,Věř mi že za to jsem taky ráda,"řekla jsem chraplavě.

Uchechtl se a zas promluvil: ,,Měla bys mi poděkovat."

,,No tak promiň, já bojovala o život a navíc tě popravdě ani neznám a vidím jen obrys tvého těla, tak mě to nenapadlo."

,,To nevadí teď máš možnost."

,,Tak ti velice pěkně děkuju, že si mě zachránil před smrtí, která mě však stejně stihne."

,,Aspoň tak. Teď si odpočin princezničko." Odkráčel a já zůstala sama.

Princezničko, to slovo mi znělo v hlavě a aniž bych o tom věděla, usmívala jsem se nad tím.  Poprvé jsem usnula s klidem v duši.