Ahojte jmenuju se Miley Lavgine. (Stella Hudgens.) Je mi 17 a mám hnědé vlasy. Jsem jedináček, a je mi to jedno. Aspoň má máma čas jen na mě.
,,Zlato vstávej!!'' Ječela na mě máma. Dnes nemám HAPPY den. Stěhuju se totiž do Canady. Je to pro mě těžké....Musím opustit kamarádky/kámoše. Svůj dům, a celé krásné L.A. Se svými kamarádky se budu moc bavit jen přes mobil, nebo přes skype. Nemůžu uvěřit že je už nikdy neuvidím. ,,Vstávej Miley! Nebo nám to uletí.'' Pořád do mě šťouchala máma. ,,Jsem vzhůru.'' Zamumlala jsem. ,,Tak se obleč, a pojď se nasnídat! Za chvíli nám to letí.'' Slyšela jsem zabouchnout dveře. Chtěla jsem spát. Letadlo nám letělo už v 8:20 a já musela vstávat brzo. Věděla jsem že musíme ale letět.
Podívala jsem se na hodiny. Bylo 7:20. Vykulila jsem oči. Když si úředstavím že se musím osprchovat, obléct, namalovat, nasnídat a pak jedeme na letiště. Vyběhla jsem z postele, a běžela rovnou do koupelny. Svlékla jsem se, a vešla do sprchy. Spustila jsem vodu, a nechala své tělo relaxovat. Vzala jsem do rukou sprchový gél, a rozetřela jsem si ho po celém těle. Pak jsem vzal šampon, a dala si ho na vlasy. Pak jsem ze sebe smyla všechny mydliny, a dala si okolo sebe ručník. Druhým jsem se pokušela vysušit vlasy. Podívala jsem se do zrcadla, a vzala do rukou fén. Vyfénovala jsem si vlasy, a pak jsem vzala do ruky make-up. Zakryla jsem nedostatky na mé tváři, a na pusu si dala lesk na rty. Podívala jsem se zas na hodiny 7:40. Musela jsem si pospíšit.
Šla jsem k šatníku. Vybrala jsem si černé legíny, kraťasy, tričko z nápisem SWAG a pak jsem si na sebe vzala jen vansky. Podívala jsem se do zrcadla. ,,Sekne ti to.'' Řekla jsem si sama pro sebe, a smála se. ,,Miley!'' Slyšela jsem ječet mámu. ,,Už běžím mami!'' Zaječela jsem na ní, a běžela dolů. Máma mi podala talíř na kterém byl toust z marmeládou. Moc mi to chutnalo. Za pár minut jsem to měla sneděné. Běžela jsem nahoru pro svoje kufry, a pak zas dolů. Máma už byla v autě, a táta dával moje kufry do kufru od auta. Naposledy jsem si prošla všechny místnosti, a nahlas jsem se nadechla, a vydechla. ,,Bude mi to tu chybět. Už několikrát jsem se tu bavila z kámoškama...'' Všimla jsem si že pláču. ,,Miley uletí nám to rychle!'' Hned jak jsem to uslyšela, utřela jsem si slzy, a běžela jsem. ,,Omlouvám se mami.'' Sedla jsem si dozadu, a jeli jsme na letiště. Mělo asi 2 minuty spoždění, ale mě to vůbec nevadilo. Nastoupili jsme, a sedli si na volné místo. Koukala jsem se z okna, a naposled jsem si prohlédla to letiště, a celé L.A.
,,Miley. Zlatíčko vstávej.'' Uslyšela jsem mámi hlas. ,,Usnula jsem?'' Zamumlala jsem. ,,Ano.'' Odpověděla máma, a já dala hlavu dolů. Zas jsem se rozbrečela. Máma mi vzala ruku, a pevně ji stiskla. ,,To bude v pořádku...Najdeš si tam jiné kamarády, a navíc budeš pořád se svými kamarádky.'' ,,Ale nikdy je už neuvidím naživo!! Jen na obrazovce, nebo je budu jen slyšet!'' ,,Ty víš že musíme odjet! Taky se mi z L.A nechtělo odejít ale věděla jsem že to tak musí být.'' Podívala se na mě máma. ,,Ale mami! Ty si tam neměla takové kámošky jako já....Já jsem si ze svými kamoškami neužila moc zábavy! Chtěla jsem se s nimi víc bavit, a chtěla jsem aby jsme byli kámošky navždy.'' Rozbrečela jsem se ještě víc.
Za 6 hodin jsme tam byli. Vyndali jsme kufry, a šli se podívat do našeho nového domu. Když jsme tam dorazili, myslela jsem že omdlím. Byla to velká vila, se skleněními dveřmi. Před tou vilou byl bazén, a malá vířivka. Pustila jsem kufry, a otevřela pusu jak nejvíc to jen šlo. Nebyla jsem ve vnitř, a už jsem málem omdlela. Kufry jsem nechala ležet na zemi, a hned jsem vběhla dovnitř. Obývák byl velký jako 2 místnosti. Byl tam rodinný gauč, a naproti velká televize. Ještě před gaučem byl malý skleněný stůl. Hned vedle byla kuchyně. Byla krásná. Nebyla tak velká jako obývák, ale tak nejsou asi žádné kuchyně. Byli tam světle zelené stěny, a velké dřevěné židle, a stůl. V tu chvíli tam přišli rodiče. ,,Kde mám pokoj?!'' Vyzvídala jsem, z úsměvem. ,,Jdi po schodech. Najdeš tam dveře na kterých se píše -Miley.'' Usmála jsem se, a běžela na ty velké bílé schody. Byli celkem dlouhé, a čisté. Pak tam byli oranžové stěny, a červený koberec. Šla jsem po tom koberci a viděla pokoj rodičů. Hned vedle tam byl i můj pokoj. Vstoupila jsem do dveří na kterých se psalo Miley, a málem jsem spadla na zem.
Byli tam fialové stěny, a velká postel. Uviděla jsem velkou skříň, a stůl s lampičkou. Byli tam dřevěné dveře. Nadechla jsem se, a zavřela oči. Otevřela jsem, a nevěděla jsem jestli to vydržím. Moje vlastní koupelna. ,,Ááááááááááááááááááááá!!!!!!!!!'' Ječela jsem na celý dům, a možná i na celý Standford. Uslyšela jsem něčí kroky. Určitě mámi. Vstoupila rychlostí do pokoje. Když uviděla můj široký úsměv, usmála se taky. ,,Líbí?'' Zeptala se mě, a ndzvedla obočí. ,,Až moc!!'' Usmála jsem se na ní, a s úsmvem ji objala. ,,Nezapomeň že zítra jdeš do nové školy.'' Řekla mi máma když jsem jí objímala. Moje šťastná nálada byla pryč. Chtělo se mi zvracet. Nebudu vám lhát, bála jsem se.
Byl večer 8 hodin. Pořád jsem se bála, a řekla jsem is že vířivka mi udělá lépe. Vzala jsem si plavky, a vešla do vířivky. Uvolnila jsem se, a začala jsem přemýšlet nad školou. Bude plná namyšlených holek co tráví 18 hodin před zrcadlem, a kluků co tě chtějí do postele. Jak jinak. Ani vířivka mě nezbavila strachu. Co když nezapadnu? Bylo pozdě. Musela jsem brzo vstávat, takže jsem se převlékla do pyžama, a rychle usnula.
,,Miley zlatíčko prober se!'' Uslyšela jsem hlas mámi. Když jsem zjistila že už je další den, udělalo se mi blbě. Neměla jsem chuť jít do nové školy. ,,Mami.....Já do té nové školy nechci.'' Zamumlala jsem, a chytila se za břicho, které mě dost bolelo. ,,To já vím. Když já jsem měla jít do mé nové školy taky jsem se bála. Bylo tam plno děvkařů, a namyšlených holkách, ale zvládla jsem to.'' Podpořila mě máma. ,,Fakt? A jak?'' ,,Jednoduše. Nezajímali mě. Ignorovala jsem je. Pokud jsem se jim nelíbila, tak mi to bylo jedno.'' Pořád se snažila o to abych neměla strach. Usmála jsem se a vstala.
Jako první jsem šla do koupelny. Pustila jsem vodu, a relaxovala jsem pod proudem vody. Vzala jsem do ruky sprchový gél, a rozmazala jsem si ho po celém těle. Pak jsem vzala kokosový šampon, a dala si ho na vlasy. Pak jsem ze sebe všechny mydliny smyla. Natáhla jsem ruku pro ručník, který byl hned vedle. Dala jsem si ho okolo sebe, a druhým ručníkem jsem se pokoušela vysušit mé vlasy. Koukla jsem se na sebe do zrcadla, a vytáhla tašku se svými líčidli. Vzala jsem make-up a zakryla nedostatky na mé tváři. Pak jsem si vzala tušku, a šla do svého šatníku. Vzala jsem si úzké černé džíny, volné bílé tílko a černé boty. Pak jsem si jen učesala vlasy, a slyšela jsem jak mě volá máma na snídani. Bylo už pozdě. Super! První den a už nestíhám. Rychle jsem se nasnídala, a táta mě odvezl do školy. Byla to velká budova. Už jsem viděla jak do ní chodí kurvy z miny sukněma.
Nestíhala jsem, tak jsem se rychle rozloučila z tátou, a šla hledat svojí třídu. Vůbec jsem jí nemohla najít. Pak jsem ucítila jak mi někdo sáhl na rameno. Otočila jsem se a viděla jsem starší ženu z brýlemi. Kdo jiný než učitelka. ,,Dobrý den. Miley Lavgine?'' ,,A-ano.'' Vyšlo ze mě. ,,Jsem tvoje třídní učitelka. Pojď dovnitř.'' Zatáhla mě do dveří, a já jsem už viděla v mé třídě ty štětky, a kluky co jim koukali na zadky. Vzdychla jsem, a všechny si prohlédla. ,,Posaďte se.'' Rozkázala učitelka, a všichni si sedli. ,,Tohle je vaše nová spolužačka Miley Lavgine. Přestěhovala se sem do Standfordu až z L.A, tak se k ní prosím chovejte mile.'' Řekla učitelka, ale všichni asi ignorovali....
Doufám že se líbí :) Koment + Like = velká radost :)
