Youtubeři a Já (MenT) [DOKONČENO]

Tohle byl osud #2

"Ne to je dobrý" řekla jsem, posbírala nějaké věci co mi vypadli z tašky a běžela jsem pryč.

Asi po 5-ti minutách jsem si uvědomila, že brečím, ale jen jsem si utřela slzy do rukávu a šla jsem dál. "Počkej!" slyšela jsem za mnou nějaký hlas, ale neotáčela jsem se, protože jsem měla úplně rozmazanou řasenku a úplně červené oči od toho jak jsem brečela a nechtěla jsem, aby mě někdo takhle viděl.

"Notak počkej, jseš hrozně rychlá" ozval se někdo znovu a chytil mě za rameno. Otočila jsem se a tam stál MenT, kterého jsem poznala jen díky jeho zeleným vlasům. Utřela jsem si oči a zeptala se ho co chce.

"Když si upadla něco ti vypadlo z tašky a já si až potom co jsi odešla všiml, že tam něco leží, tak ti to nesu" řekl a podal mi mojí fialovou peněženku.

"Ježiš, ani nevím jak ti mám poděkovat." řekla jsem a rychle jsem si schovala peněženku do tašky.

"Neděkuj, to je samozřejmost." řekl a pak si všimnul, že mi teče krev a zeptal se " Nechceš to nějak ošetřit?"

"Ne, děkuju a promiň za zdržení, já už musím jít, tak ahoj" řekla jsem trochu zbrkle a svižným krokem jsem odešla.
"Tak mi alespoň řekni jak se jmenuješ" zavolal za mnou.

"Anett" odpověděla jsem bez toho abych se otočila nebo se zeptala na jeho jméno.

Už byl večer a já neměla kam jít, neměla jsem ani peníze na ten nejlevnější hotel, tak jsem si sedla na lavičku, zamotala jsem se do deky a seděla jsem tam jako nějaký bezdomovec.

Podívala jsem se na hodinky a tam jsem viděla čas: 0:58. Ta noc byla snad nekonečná. Najednou jsem uslyšela jak se ke mně blíží parta nějakých kluků, hrozně se smáli. Když byli už u mě byli z ticha a všichni se na mě koukali.

"Vážně nepotřebuješ pomoct?" zeptal se jeden z kluků.

"Ne to je dobrý" řekla jsem a zachumlala jsem se do deky.

"Půjdeš se mnou dobrovolně nebo si tě odnesu, nemáš na výběr." řekl a tvářil se tak, že to myslí vážně.

"No tak já teda půjdu" řekla jsem a dala nohy na zem. Vůbec jsem je necítila a měla jsem strach, že jakmile si stoupnu, tak spadnu, protože jsem měla dost prochladlé nohy.

"Tak pojď." řekl, když bral do ruky mojí tašku a podával mi ruku.

V stala jsem a stalo se přesně to co jsem nechtěla, aby se stalo... spadla jsem.

Tak a je tu další díl, na který jsem se hrozně těšila. Určitě mi můžete napsat, jak by jste chtěli, aby se děj vyvíjel dál.