Přání [EXO, One Shot]

1/1

Cítil jsem se zrazený a méněcenný. Celý den jsem tu vzpomínku nemohl vyhnat z hlavy. Jako kdyby chtěla moje srdce roztrhat na miliony malých kousíčků. A může za to jen ta hloupá hra s růžemi. Vybral sis jeho místo mě, ikdyž jsem před tím řekl, že chci s tebou zpívat. Řekl jsem to před nimi do kamery a ty si se jen otočil ke mě zády a vybral jeho. V tu chvíli se mi hrnuly do očí slzy, které jsem ale zdárně zamrkal, aby jste se neptali, co se děje.

Teď tu jen sedím na posteli a snažím se zadržet vzlyky, které se snaží dostat ven z mých rtů. Jsem v pokoji sám a projistotu jsem si pustil nahlas muziku, aby jste mě neslyšeli. Nikdo se o téhle mé chvíli nesmí dozvědět a hlavně ne ty. Byl by jsi pak smutný a to já nechci. Už teď toho máš dost a já ti nechci zavázet. Zabalím se hlouběji do deky a nechávám vzlyky projít napovrch. Moje máma vždycky říkala, že vybrečet je nejlepší lék na rozlámané srdce.

Jediné co jsem nečekal bylo vrznutí dveří a vypnutí hudby, tak aby dotyčný nemusel mluvit nahlas. Snažil jsem se rychle zakrýt slzy, ale vzlyky se mi z rtů ozývali pořád. Nešlo je zastavit.

Dotyčný se pomalu posadil na kraj postele a snažil se mě vymotat z deky. Nechtělo se mi, aby mě někdo takhle viděl a tak s tichým "jdi pryč,, jsem se uzavřel ještě víc do deky.

Dotyčný přestal a já už myslel, že odešel. To jsem se ale pletl.. Přitáhl si mě do obětí i s dekou, kterou jsem už neměl sílu držet. Vzlyky otřásaly mým tělem a vyčerpáním jsem nechal dotyčného stáhnout mi deku z obličeje.. A v tu chvíli jsem jen doufal, že to je jen noční můra. Že ten, kdo mě teď drží v objetí nejsi ty. Nechtěl jsem aby jsi mě takhle viděl, tohle všechno je špatně.

Nedokážu nic víc než se rozbrečet ještě víc. Ty si mě přitáhneš blíž k sobě a kolébáš s námi ze strany na stranu. Snažíš se mě utěšit tvými milými slovy, že všechno bude dobré a že jsi tu se mnou.

"Copak se stalo.,, Zašeptáš mi do ouška. Řekl jsem ti to. Všechno, to jak jsem doufal, že si vybereš mě a jak jsem se cítil když se tak nestalo. Pouslouchal jsi mě celou tu dobu s tím tvým starostlivím a provinilím obličejem. Bylo mi líto, že jsem ti to řekl, ale moje tělo ani mysl mě neposlouchali a já byl příliš slabý to zastavit.

Když jsem skončil, koukal jsi se na mě tak provinile.. Bylo mi znovu do breku.

"Je mi to hrozně líto. Nevěděl jsem, že se tě to tolik dotkne, já..,, Měl si v očích slzy stejně jako já. Pousmál si se. Ten tvůj opravdický úsměv, kterým se směješ jen na nás. Na nikoho jiného, jenom na nás. Vždycky jsem tvůj úsměv zbožňoval.

"Slibuju ti, že to spolu uděláme.. Nic víc bych si teď nepřál víc, než zpívat po tvém boku Baekhu..,, Poprvé jsi řekl mé jméno. Bylo to jako pohlazení a já nad tou představou vydechl úlevou. Přitáhl jsem si tě do objetí, ale už jsem nebrečel. Neměl jsem důvod.

Byl jsi totiž tady Chene.. Semnou.. po mém boku.. tak jak jsem si přál.