Smrtijedské Velikonoce

ČÁST 1. Cizí země

ANOTACE: Ano, je to tady: Smrtijedské Velikonoce. Mělo by se to odehrávat v sedmém ročníku Harryho Pottera (tedy v té době, kdy byl totální záškolák :D). Bohužel se tento nápad ke mně dostal až příliš pozdě na to, abych to stihla celé napsat, takže vám sem dávám v neděli, co se dělo v neděli. Pondělí asi bude až příští Velikonoce, protože si mi to sem nechce dávat v polovině září. Takže se to tu vyskytne trochu později, než bylo původně plánováno...

Voldemort jel právě na kole. Já vím, na této větě se vám může zdát spoustu takového, no jak to vyjádřit, aha, už vím, vadného. Co bylo na tom ještě divnější- byl v České republice. Ačkoliv zde nikdy nebyl, tento rok se rozhodl, že zjistí, jak probíhají Velikonoce jinde. No, a aby toho nebylo málo, vzal s sebou všechny své Smrtijedy. Povolení k přemístění nedostali, ale nikomu z přítomných to nevadilo- tedy alespoň nikdo nic neřekl. A kde vzal kolo? Jednoduchá odpověď: ukradl ho prvnímu mudlovi, kterého potkali (a při té příležitosti ho ještě zabil). Na kole kromě něj jeli ještě Šedohřbet, Macnair a Mulciber. Ostatní za nimi běželi pěšky (z důvodu nedostatku mudlů)

„No tak, přidejte," volal na ně. „Musíme najít tu vlabu!" Lucius, kterému se prozatím kupodivu dařilo běžet vedle svého pána, se ušklíbl, ale neřekl nic. Naproti tomu jeho syn Draco reagoval poněkud odlišně.

„Vlabu?" zeptal se s potlačovaným smíchem na tváři a zastavil. Temný pán se ohlédl a také zastavil.

„Je na tom snad něco špatně?" měřil si ho strašidelným pohledem. To už do něj však narazil Mulciber, který se příliš kochal krajinou, a nevšiml si, že jeho nadřízený přestal šlapat. Oba dva se zřítili na zem, a než se Mulciber vzpamatoval, jeho kolo měl u sebe Lucius. Zato Voldíkovo stále leželo netknuté na zemi. Přerušil je jakýsi výbuch smíchu.

„Jako vážně?" smál se blonďák.

„Teď nevím, jestli to myslíš na Mulciberovu neschopnost, nebo na vlabu..." zamyslel se Pán zla.

„Na obojí."

„A co ti vadí na vlabě?

„Je to vrba."

„Jaká vrba, co to je?"

„Neříká se vlaba, ale vrba," poučil ho Draco.

„Ale u nás v sirotčinci jsme říkali vlaba..." rozklepal se bezvlasému muži spodní ret. „Tedy...chci říct, že..., že jsme vždycky v Bradavicích říkali vlaba."

„A kdo vám to řekl?"

„Vychovatelka Clarková," mračil se stále beznosý muž.

„V Bradavicích je vychovatelka?" otázal se udýchaný Nott, který právě doběhl.

„Ne, proč?" nechápal Voldemort. Lucius nepotlačil úšklebek.

„Ne, proč?" parodoval ho.

„Luciusi?" podíval se na něj Voldy naštvaně.

„Ano, můj pane?" snažil se tvářit nevinně.

„Neparoduj mě," nakázal mu.

„Neparoduj mě!" ozvalo se, jen co se otočil.

„Luciusi!"

„To jsem nebyl já," bránil se.

„Jo? A kdo teda?" prohlížel si Smrtijedy nedůvěřivým pohledem.

„To ten pták!" přihlásil se Rokwood, který měl tuto parodii na svědomí, a ukázal na sojku na stromě.

„Ten umí mluvit?" povytáhl Voldík obočí.