„ Ahoj jmenuji se Lucie, je mi 18 let a tady jsem protože mám podle některých chytráků periodické deprese " začala jsem se představovat ve svém momentálním domově, pokud se tak ovšem dá nazvat psychiatrická léčebna, bo co to tu vlastně je.
Rozhlédla jsem se po kroužku neznámých tváří. Při pohledu na ty netečné občas uslintané tváře bych si nejraději rozmlátila hlavu o stěnu. Představa, že tu s těma "mentálama" budu muset trávit několik týdnu, ne- li měsíců mě málem donutila svou touhu realizovat.
Doktorův hlas mě, ale donutil odložit svůj čin. „Lucie prosím, vyjadřujte se slušně a pravdivě." Opovržlivě jsem na doktora hleděla. Přesně takovýhle typy mužů nesnáším. Slizoun od hlavy až k patě co se ti snaží porozumět jenom proto aby si tě mohl někde v kůmbále projet, a ty, protože chceš být co nejdříve doma, o tom nikomu nepovíš.
„ Můžu dostat jiného doktora? " zařvala jsem a můj hlas se rozléhal přes jídelnu až na konec chodby. „ Lucie, uklidněte se" pokračoval klidně doktor zatímco se k nám řítila zavalitá vrchní sestra. „ Co se to tu děje? " vykřikla sotva, co dorazila k mému levému uchu. „ Pane doktore, narušuje snad některý pacient terapii? " dřív než stačil doktor odpovědět otočila jsem se na tu ohavně tlustou ženskou. „ Mohla bych dostat nějakého normálního doktora, místo tohodle úchyla ?" pravila jsem s tichou výhružkou v hlase. Sestra už se nadechovala aby mi vmetla zápornou odpověď do ksichtu. Já jsem se k ní však přiblížila a zařvala„ A mohla by jste příště řvát do ucha někomu jínýmu." Čuměla na mě jako kdybych byla jedna z těch slabomyslných bytostí, stále sedících v kroužku. Měla jsem strašnou chuť plivnout jí do toho až moc nalíčeného obličeje. „ Slečno, vaše chovaní je nevyhovující a vyžaduje potrestání. Do odvolání máte zakázané vycházky." Prohlásila výtězoslavně. To mě dopálilo. Sebrala jsem všechny sliny co jsem měla v puse a dobře mířeným flusem je poslala vrchní přímo doprostřed obličeje. Následně jsem se rozesmála. Její tvář dostávala nachový odstín. „ chlapci", řvala a hnala se chodbou do sesterny „zavřete tu malou čubku na samotku, tam jí ten humor přejde." „A doprdele" to byla má poslední slova než mě zavřeli na tu zasranou samotku.