cry

1.část

Když jsem se dozvěděla tu strašno zprávu,že moje mamka umřela myslela jsem si že se zhroutím,byl to totiž zase únor..ten měsíc byl prokletý, vždycky když někdo umřel bylo to v únoru(před nebo po mojich narozeninách).Už od dávna..nikdy jsem pořádně nevěděla co tím kdo myslí?opravdu jsem neměl ani tušení,proč se to děje zrovna mě.Už od mala jsem byla takové „magické“ dítě,zajímala jsem se hodně o magii a takové divné jevy na zemi,nebo i o to když se někde něco strašného stalo.Nevím proč,ale musela jsem o tom vše vědět.Je to snad nějaké znamení?Ale jaké?Už vážně nemůžu dál.Třeba kdybych také umřela už by se to nedělo..klidně bych to podstoupila,ale jak to můžu vědět?Na takovouhle věc se můžu ptát jedině sama sebe.Nikdy jsem moc nikomu neříkala co si myslím,hodně věcí si nechávám pro sebe.Nemám nikoho kterému bych věřila na tolik abych mu říkala tyhle až bláznivé věci.Ale pak tu najdnou byl,byl tu můj vysněný dokonalý muž.

Žijeme spolu v Irsku a tak napůl v Londýně.Máme 6ti letého syna Mattyho.Potkali jsme se celkem náhodou v jednom baru.Ani nevím jak to přesně bylo,ale prostě jsme k sobě zapadli jako jing a jang.Nerozlučitelná dvojice,která spolu tvoří neuvěřitelný pár.Sen každého.

Niall byl v práci a já byla doma s Mattym a Harrym.

„ale,zase to strašné zvonění mobilu“zamumlala jsem.

Harry se na mě podíval toném :ty to nezvedneš?:

V duchu jsem si řekla“nojo kdyt už jdu:

„Haloo?“říkám do telefonu,nic se neozýva,už bych to položila,ale najednou slyším hlasité zavzlykání..už skoro zařvu „co se děje?,děje se něco??“začnu být nervozní.

V telefonu se ozve neznýmy hlas a říká „paní Horanová?“ „Ano“řeknu vyděšeně.

„je mi to líto,ale vaše maminka zemřela.“hned jak to dořekl zůstala jsem jako omámená..

Harry se na mě podíval,a pak zjistil že je něco v nepořádku..

rychle jsem mu dala telefon a vyběhla ven na naší zahradu se zacpanýma očima plných slaných vodopádů..konečně tady jsem je mohla vypustit stékaly tak rychle,a pořád se tvořili další a další.

Začínala jsem vzpomínat na úplný začátek,třeba ještě na to když spolu byli s taťkou.

Víte co se říká?na konci,člověk začne vzpomínat na začátek..když jsem si tohle řekla bylo mi ještě hůř!

Harry a Matty za mnou za chvíli přiběhli.Matty se na mě pověsil a pořád se mě na něco vyptával..já jsem mu nemohla odpovědět..tak moc mě všechno bolelo.Zachránil mě od toho Harry který mě hned objal a řekl Mattymu ať si jde dovnitř hrát,že mu to včer povím.S Harrym jsem tam stála asi 5minut.Pořád dokola mě utěšoval,ale to nepomáhalo.Já chtěla vidět jen jediného člověka Nialla!

„Niall tu bude do 7minut“řekl Harry po tom co jsem si to přála

„běž prosím za Mattym nechci aby se mu něco stalo,pohlídáš ho ještě?“řekla jsem Harrymu

„budu ho hlídat jak budete s Niallem potřebovat“mrkl na mě a už odcházel do domu

Sedla jsem si do trávy,a jentak přemýšlela.Vytrhlo mě z toho hlasité bouchnutí dveří.A já poznala že je to Niall.

Než jsem se stihla postavit,už byl u mě a chytal mě za ruce.

„Jess,je mi to tak líto,všechno bude dobré,už jsme toho spolu přožli mnoho..tohle je jen další překážka.

„Já vím Nialle,ale prostě,ne,já už to nevydržím.“

„uvidíš,vše bude dobré..“

„Ano,ale ne teď“doplnila jsem jeho větu

„měl by si jít za Mattym,je z toho trochu vystrašný.Ale ještě nic neví.“

„dobře,ale hned přijdeš ano?“

„potřebuju bý chvíli sama…“

„zachvíli“neochotně vstal a šel dovnitř

Jentak jsem tam seděla na naší krásné zelené trávě,a tiše břečela.

Pochvíli jsem si řekla že bych měla jít domů..byla už dost zima.

Přišla jsem tam a první co bylo se mi Matty vrhnul do náruče.

Vzala jsem ho a pevně držela.Do ucha jsem mu pošeptala“večer ti všechno s tatínkem řekneme“.

Jen na mě sladce mrkl a dál to neřešil.“ted si běž hrát do pokoje“řekl mu Niall.

Šla jsem si do obýváku sednout na gauč,hned se ke mně přihrnuli Niall a Harry.

„já už klidně půjdu,jestli už nic nepotřebujete..“řekl Harry

„děkuju za všechno Harry,můžeš jít“poděkoval mu Niall

„“tak se tu mějte,jdu se ještě rozloučit s Mattym“ řekl sklesle

Niall mě objal a já si na něj sedla.Nějak jsem tam asi usnula,protože když jsem se vzbudila tak už bylo 7hodin,a najednou ke mně někdo přiběhl..byl to Louis s El.

El se mi hned vrhla do náruče stáli jsme tam takhle asi 10minut,všichni 4jsme si sedli na gauč,a nikdo nevěděl co má říct.Louis řekl že když budu něco potřebovat že tu promě s El budou.

Už od té události uběhl půl rok,ale  mě se to pořád zdálo jako by to bylo včera..

Skoro nic jsem nejedla,každej si o mě dělal starosti.