Aneb ty věci, které Alek Lightwood nerad dělá před svatební nocí
Takhle to bude nejlepší. Je to to nejlepší. Tahle slova se mu honila hlavou, zatímco se ho jeho sestra snažila upravit. Možná, že když si je zopakuje dostatečněkrát, sám jim uvěří.
„Aleku, nemusíš to dělat," řekla Izzy a do vlasů mi napatlala poslední vrstvu gelu.
Samozřejmě, že musím.
„To vím. Takhle to chci," byla jeho odpověď, navzdory přání svého srdce.
„No, víš, že já jsem tu pro tebe když si budeš chtít popovídat. O čemkoliv."
Ten důraz na konci mu neunikl a hned mu bylo jasné o čem mluví. Nebo spíš, o kom.
O Magnusi Baneovi, Nejvyšším Čaroději Brooklynském, který si okamžitě všiml té chemie, která mezi nimi byla.
O Čaroději, který mu pomohl zachránil sestru a nechtěl nic na oplátku.
O Čaroději, který získal Alekovo srdce a očividně opětoval jeho city, přesto se rozhodl nic s tím nedělat a respektoval Alekovo přání, i když ho to znatelně ranilo.
Alek se stále nemohl přenést přes bolest v těch překrásných tmavých očích, o kterých věděl, že se změní na zelenozlaté, jakoby kočičí, kdykoliv jejich majitel použil magii.
„Dobře. Každopádně, já jsem tu hotová. Až budeš připravený, přestaň se tu schovávat," řekla Izzy a Alek zčervenal, rozpoznal tu ne-úplně-nenápadnou narážku, ale s reakcí byl moc pomalý, Isabella už odešla.
S frustrovaným povzdechem si sedl na postel a opakovaně se musel zastavovat, aby si prsty nezajel do vlasů. Kdyby zničil její tvrdou práci, jeho sestra by ho připravila o ruce.
Co mám teď sakra dělat?!
Za pár minut se očekává, že opustí svůj pokoj, postaví se k oltáři a vezme si Lydii za manželku. Svatba Lovců Stínů nefungovala jako svatba Civilů, rozvod nepřipadal v úvahu. Tohle spojení bylo na celý život a jestli se dneska ožení, bude to už na pořád. Nebo aspoň dokud nezemře. Což by se mohlo stát kdykoliv, přeci jen je bojovník, ale stejně. Pokud má strávit zbytek svého jakkoliv dlouhého života s Lydií, byl by schopný žít sám se sebou? S tou lítostí?
Už teď si každým coulem svého Já přál vstát, najít Magnuse a doznat se ze svých citů, že měl celou dobu pravdu. Srdce ho bolelo, ale mozek ho přesvědčoval, že tohle rozhodnutí je to nejlepší pro jeho rodinu. Koho zajímá jestli to není to nejlepší pro něj? Naučí se být šťastný. Nebo aspoň zapomenout.
Nic se nemusí změnit. Jenom ze mě bude ženatý muž, můžu žít jako dřív.Budeme chodit lovit a zabíjet démony a jediná změna bude v počtu lidí pod jeho ochranou.
Protože to já dělám. Chráním lidi které mám rád.
Počkat.
Správně. On byl vždycky ochránce. Ten, kdo se drží v ústraní a dohlíží na celou partu. Ten, kdo vždycky skočí do cesty všemu, co by se odvážilo napadnout jeho parabatai nebo sestru. Vždycky první s nějakým zraněním, ale na tom nesejde, když je jeho rodina v bezpečí.
Ale je to všechno co jsem? Co kdy budu?
Isabella, Max a Jace byli vždy jeho prioritou. Důvodem jeho existence. Ale nikdy to nebylo naopak. Jakmile se do Jaceova života přimotala Clary, Jace se změnil. Jeho vztah s Alekem se odsunul do pozadí. Isabella už nebyla ta malá holčička, která k němu vzhlížela. Dospěla v silnou, nezávislou ženu, schopnou starat se sama o sebe. A Max? Alek byl rád, když svého nejmladšího sourozence viděl jednou nebo dvakrát do měsíce.
