Hope.

Kapitola 3.

Z pohledu Allison

"Né Rebby, už jsem ti říkala že nemám co na sebe. Prosím pochop to. Nikam nemohu, ano, dobře, fajn tak já jdu, pak ti zavolám, pa"
Ukončila jsem telefonát s Rebby a šla si hledat vhodné oblečení. Má to být jen malá večerní sešlost kvůli poznání nováčkům, takže jsem byla ukecána tam jít. Mé podvědomí však proti tomu silně protestovalo. Není divu, má první a od té doby poslední párty byla asi před 2 lety... Nakoukla jsem do svého šatníku a vybrala si černý crop top a své oblíbené boyfriendy. Vlasy jsem si zapletla do volného copu a nanesla si jemný makeup. Svůj outfit dokončila khaki přehozem. Když jsem si obouvala botky, přišla mamka kam že to jdu. Jelikož lhát neumím a s tím co mám na sobě to asi na učení moc nevypadá, vymyslela jsem si dlouhou historku přes kino a přespávání s tím, že mi pot tekl z čela jako divý. Nakonec tomu uvěřila a nechala mě jít. Jsem to strašný člověk...
Když jsme přijeli k místu konání, měla jsem sto chutí Rebby říct všechny možné nadávky co znám. Nebo se otočit a jen tak odejít, nechat jí tam. Všude po okolí byla slyšet hlasitá hudba a byli tam snad všichni z naší školy. Samozřejmě tráva, chlast a další svinstva tomu nesměli chybět, fuj jak nechutné. Naštvaná na Rebby a otrávená tím vším kolem jsem vystoupila z auta a vzala si to po trávníku, kde jsem chtě-nechtě přišlápla pár opilích lidí.
"Zase tolik jsem ti nelhala, je to večírek na začátek roku a přijmutí všech nováčků, tak pojď, představím tě pár lidem." řekla Rebby. Nemusela mne ani dlouho přemlouvat, byla jsem zvědavá jestli potkám někoho dalšího, jako je ona.
Už jsem nějakou chvíli seděla na gauči v obýváku a povídala si s Damianem a Luccy. Damian byl hnědovlasý zelenooký a vysoký kluk, štíhlý ale přesto hezký. Byl hodně tichý a uzavřený. Luccy byla jeho opak. Blondýnka s modrýma očima, a dost sexy postavou. Chováním se podobala Rebby, dost upovídaná a nesmělá.
V jedné ruce jsem měla kelímek s punčem a pomalu usrkávala, ikdyž alkohol není zrovna má parketa. Mezitím párty už byla v plném proudu a to samé se dalo říct o Rebby. Tancovala a pila jak smyslů zbavená, to by mě zajímalo jak se dostaneme domů... Bohużel punč už ke mně začal promlouvat a pokud se nechci počůrat musím najít záchod. Po pár minutách hledání jsem to vzdala. Ten dům je naprosto obrovský, ale koupelnu tu asi nemají, jak vtipné.
"Čemu se tu jako směješ?"
Otočila jsem se a uviděla Jacksona. To mi fakt ještě chybělo...
"Ztratila jsem se, možná že jsou boháči ale nemají tu značky ke koupelně."
Jen se na mě pobaveně usmál a ukázal na dveře zamnou. No to si snad děláš srandu.
Snad se vám díl líbil, byla celkem fuška to napsat:D
Samozřejmě mě potěší každý vote a koment^ a přeju všem hezké prázdniny!