DESTIEL [jednorázovky]

#1 Můžu Vám s něčím pomoct?

Castiel již několik minut nervózně procházel oddělení s kávou, která byla vzorně vyskládaná na regálech. Neustále těkal očima mezi všemi možnými značkami kávy. Kdyby bylo na Castielovi, popadl by balíček té nejlépe vyhlížející, a nebo nejlevnější a odešel. Jenže Gabriel, jeho otravný, na kofeinu závislý, a momentálně nemocný spolubydlící ho vyslal na nákup potravin a na výběr kávy měl zcela jiný pohled.

Cas již po několikáté zalovil v kapse svého kabátu, aby vytáhl zmuchlaný nákupní seznam, který mu Gabe nechal připnutý na ledničce. Jako první položka bylo extra velkým písmem a dokonce dvakrát podtrženo: JABLUM JAMAICA BLUE MOUNTAIN 100% ZRNKOVÁ.
S povzdechem se vrátil do první uličky, kde se svým hledáním začínal nanovo. Nechápal, proč Gabriel potřebuje nějakou speciální kávu. Beztak všechna chutná stejně odporně hořce, takže jediný způsob konzumace zahrnuje několik litrů mléka a stovky kostek cukru.

Deprimovalo ho to. Gabe věděl, že je Castielovi nepříjemné, být obklopen tolika lidmi. Ale i tak ho nechal jít do obřího supermarketu, plného brečících dětí, jejich matek, které na ně ječí zpět, a důchodců ochotných se poprat kvůli poslednímu mléku v slevě. A ještě musel hledat nějaké extra luxusní kafe, které snad ani v obyčejném obchodě není k sehnání.

Už rezignovaně sahal po kávě, jejiž etiketa se mu nejvíce zamlouvala, když se za ním ozval neznámý, ale příjemný mužský hlas.

,,Můžu Vám s něčím pomoct? Už chvilku vás tu pozoruju, a bez urážky, vypadáte dost zmateně."
Castiel se za tím hlasem otočil a nestačil se divit. Pozoroval ho pár tmavě zelených očí, které patřily muži s flanelovou košilí, kanadama a ranním strništěm, lemující jeho usměvavé rty.

Castielovi chvilku trvalo, než se vzpamatoval a odpověděl.

,,Ah, ano, děkuji, vlastně zmatený jsem. Přítel mě poslal pro tohle..." ukázal muži seznam, kde byly všechny ostatní položky již odškrtnuté ,,...a já vůbec netuším, kde bych to mohl najít. Už několikrát jsem to tady prošel, ale prostě to tu nikde nevidím." Povzdechl si.

,,Hmm, pojďme se na to kouknout." Vzal si od Case lístek a pomalu procházel uličkou. Nesledoval však regály, ale rozpačitého Castiela, který ho následoval.

,,Takže přítel, říkáte? Asi si hodně potrpí na kávu, což?" Začal konverzaci.

,,Ano, Gabriel. Můj spolubydlící. Bez minimálně dvou šálků kávy je naprosto nepoužitelný. I když on je nepoužitelný i potom, ale o káva to alespoň trochu minimalizuje." Castiel si při vysvětlování všiml drobné jiskřičky v očích druhého muže, když zmínil, že Gabe je jeho spolubydlící.

,,Totálně ho chápu. Kafe je druhá nejlepší věc, kterou ráno můžeš udělat."

Castiel se nestihl dozvědět, co je ta první nejlepší věc, protože muž pokračoval s mluvením.

,,Hmm, je vypadá to, že váš, ehm...přítel má smůlu. Tahle značka je zrovínka vyprodaná." Muž se zatvářil, jako by ho to moc mrzelo. ,,Ale když mi dáte vaše číslo, můžu vám dát vědět, až to tu zase budem mít, co vy na to?"

,,Ano, jistě. To je dobrý nápad." Přikývl Castiel a převzal od muže mobilní telefon, do kterého naťukal své číslo.

,,A na jméno..?" Zeptal se muž, když mobil přebíral zpět.

,,Novak. Castiel Novak."

,,Zajímavé jméno. Vaši rodiče musejí mít velkou představivost. To je španělské? Jo a já jsem Dean, mimochodem. Těší mě." Podával mu ruku.

,,Ano, to nepochybně měli. A ne, není španělské, ale latinské. Rodiče mi říkali i jeho význam, ale ten není důležitý. I mě těší." Potřásl muži, tedy Deanovi, rukou. Měl pevný stisk a hrubé ruce. Nejspíš měl rád manuální práce.

,,Castiel. Vygooglím si jeho význam." Mrkl na něj.

Castiel si všiml, že se k nim blíží další zaměstnanec, tentokrát ve firemní uniformě, pokud se tak dalo říkat černým kalhotám, černému triku a žluté vestičce s jmenovkou.

,,Pánové, potřebujete s něčím pomoct?" Zeptal se Čmelák, jak si ho Cas v duchu pojmenoval kvůli té kombinaci barev a také faktu, že mladík byl krapet při těle.

,,Ne, děkuji, tady váš kolega mi už řekl, že to co hledám, máte vyprodané." Kývl bradou směrem k Deanovi, který měl na tváři nervózní úsměv a pomalu couval směrem k východu.

,,Můj kolega? Ten muž tu vůbec nepracuje." Čmelák vypadal zmateně, možná trochu naštvaně.

,,Čože? Ale..." Castiel se otočil na Deana, který už stál mezi dveřmi s rošťáckým úsměvem a pomocí palce a malíčku vytvořil mobil, který si držel u ucha a i když ho Cas nemohl slyšet, bylo mu jasné, že říká : ,,Zavolám ti!"

To tedy doufám, pomyslel si Castiel. Roztomilejší stvoření snad nikdy neviděl.
>>>
Takže to by bylo, moje historicky první destiel jednorázovka je na světě. AUčko, kde se Cas s Deanem neznají a mají naprosto normální životy, well nezajímavý, ale roztomilý fluff, no c:
Za každý názor/konstruktivní kritiku budu ráda, stejně jako za vote ^^