DESTIEL [jednorázovky]

#4 Snídaně do postele

(13+)?

Až nelidský výkřik ho donutil čelit ostrým, ranním paprskům, které pronikaly do jeho ložnice skrz roztažené závěsy.

Instinktivně sáhl pod polštář a vytáhl pušku. Zkontroloval druhou stranu postele. Byla prázdná, pokrývky vzorně složené. Rychle přešel ke schodům, kde se zastavil a poslouchal. Žádný další výkřik nebo jiný podezřelý zvuk neslyšel, a tak pokračoval.

Když potichu našlapoval na schodech, byl vděčný za všudypřítomný koberec, který tlumil jeho kroky. Na posledním schodě se zastavil. Byl si jistý, že výkřik vyšel z kuchyně, která byla hned za rohem.

Zhluboka se nadechl a hbitě vyskočil ze svého úkrytu. Chytil zbraň pevně oběma rukama a automaticky ji odjistil.

Rychle zhodnotil situaci. Nikde neviděl známku zápasu nebo nějakého jiného narušení. Naopak, kuchyně se leskla čistotou a jediné, co kazilo dojem byly dva na uhel spálené tousty, které trčely z toustovače a ve spirálách z nich stoupal šedý dým.

Bylo tu ale ještě něco, co upoutalo jeho pozornost.

,,Deane?" ozvalo se ze vzdáleného rohu.

,,Casi!" kvapně zastrčil zbraň za opasek jediné části oděvu, kterou měl momentálně na sobě a přispěchal k osobě, která se v klubíčku choulila ke stěně.

,,Co se stalo?" vyzvídal, když svému dlouholetému partnerovi pomáhal na nohy.

,,To ta... věc." vrhnul nevraživý pohled směrem k toustovači ,,Nevěděl jsem, co to dělá."

Dean se s úlevou zasmál, čímž si vysloužil Castielův nechápavý pohled.

,,Nevím, jestli je něco vtipného na tom, že se na mě snažily zaútočit dva kusy pečiva, Deane."

,,Ne, samozřejmě, že na tom není nic vtipného. Jsem rád že se ti nic nestalo." odpověděl mu už s vážnou tváří ,,Tak cos to tady chystal?" všiml si, že na pánvi leží místy připálená slanina s vejci a vedle stála velká krabice pomerančového džusu.

,,Já... chtěl jsem ti připravit snídani do postele. Všiml jsem si, že je to nedílná součást těch tvých filmů, které tak rád sleduješ a u kterých pokaždé brečíš," vysvětlil mu.

Dean se chtěl ohradit tím, že se na žádné romantické filmy nekouká, natož aby u nich brečel, ale byl tak dojatý, že se sotva zmohl na slovo.

,,Páni, Casi, to je fakt... milý. Díky."

,,Ale pokazil jsem to. Ani trochu to nevypadá jako v těch filmech a ještě jsem tě vzbudil," odpověděl s pohledem zavrtaným do země. Dean mu dvěma prsty zvedl bradu, aby ho přinutil podívat se mu do očí a vtiskl mu jemný polibek na rty.