Star Stable-Embry

Pomoc Embrymu

Šla jsem rychlím a bezmyšlenkovým krokem k naší dodávce. Dost dobře jsem věděla,že táta mě přinejlepším uškrtí.Věděla jsem kde má táta peníze a tak jsem je vzala.Nikdy opravdu Nikdy by mě nenapadlo ,že udělám něco takového ale co kdyby už odjel.Musela jsem jednat rychle a pohotově.Vzala jsem úspory na výstavu a letěla jsem zpět k trhu s koňmi.Budu muset smlouvat protože tolik peněz jsme sebou neměli.Když jsem tam přišla tak tak se mi vrhly slzy do očí.Embry se stavěl na zadní když jej ten chlap švihal bičem do přepravníku.

,,Di ty herko blbá." říkal a nevrle se mračil.

Nemohla jsem to vydržet stala jsem na místě a vyděla tu scénu.
Embrymu z očí šlo vyčíst jak se cítí jehož bjelmo bylo přes celé oko.Vyděšeně se spínal a z hrůzou sledoval přepravník který byl cestou přímo do záhubí . Nybyl hloupý a došlo mu kam by se dostal.Nechápala jsem jak ten sedlák mohl poslat tak nádherného koně do té zkázy a jak mohl tak mladého koníčka poslat na maso.Embry byl zlomený a tak už ani jednu ránu necítil.Tolik si toho vytrpěl,že jeho city byly stracené .Jemu už smrt byla radosti oproti tomu co si zažil."

,,Nemůžete ho poslat na jatka ."

,,Nepleť se do toho co je určené."

,,Tomuhle koni nebylo nikdy nic určené."

,,To se pěkně pleteš ty spratku malý. "

,,Za něj rozhodovali ostatní.Proč jemuž osudem má být smrt.Proč jejíž osudem má být nekonečná škála majitelů.Proč musí trpět za lidské rozhodnutí .Proč jednou chybou šel prič.Proč nemůže dostat další šanci.Podívte se jak vypadá.S krásného a silného koně je jen malé zubožené tělo bez duše.Ty svině co jejž zbytečně prodávali co rozhodovali za něho.Ti co ho poslali skoro řezníkovi pod nůž ."

Řvala jsem jak jsem nejvíc mohla.
Nemohla jsem složila jsem se ke sloupu. Embry si to nezaslouží trpět kvůli nějakém rozhodnutí.
Strhla jsem ruku toho chlápka a děsně se na něj zamračila a podala mu balík peněz.

,,Buď ho dáte za ty peníze mě nebo tu mám hodně známých s kterými by jste se nechtěl setkat protože to jak týraterate to by jste si poseděl i 7 let v cele "

Schválně jsem zamávala do davu.Mě oči byly podlité krví,slzami a hněvem.Dívat se do očí takové zrůdě mi bylo hnusem.Vůbec sem nechápala kde beru tolik odvahy.

,,Je mi z vás zle."šeptla jsem potichu.

,,Beru to ale ty laskavě budeš držet hubu."

Zavolal na nějakého chlápka a ten vyvedl zděděného Embryho.
Chytla jsem vodítko a přitáhla jsem si ho k sobě.Embry si hlasitě odfrkl a já jsem cítila ,že mi tečou ještě větší proudy slz když jsem vyděla jak je jeho tělo poseto množstvím ran.Ten muž uviděl jak se všichni otáčí a se zděšením se rychle zbalil a odjel.
Já jsem to nevnímala a dál jsem s položenou hlavou o sloup brečela a Embry tam stál jako tělo bez duše.Pláč mírně ustaval ale při každém pohledu na něj jsem se vždy zase rozbrečela.

Ahojky tak je tu další kapitolka. Jupíí vůbec jsem nevěděla jak to napsat.
Omlouvám se za nějaké ty nadávky ale patřilo to tam :D
Možná přidám ještě jednu dneska :)
Chudáček Embry :(
Na fotce vstékající Embry :)
Vaše Bea <3