Přestali jsme si vážit přátelství? Miliony neznámých lidí jsou pro nás důležitější než jeden člověk na kterém nám záleží. Jsem toho součástí. Naháním LIKE, přitom zapomínám jak to bylo tenkrát. Zapomněl jsem na pocit, když ti někdo místo palce nahoru řekl, že tě má rád. Chtěl bych zhasnout ty světla, dát tu hlavu zase nahoru a jít si povídat, dívat se kamarádům znova do očí. Vzdálenost dneska nehraje roli, ale slzu druhému zprávou neutřeš a virtualně nikoho neobejmeš a to si myslím, že nás okrádá o ty nejsilnější chvíle v životě. Jsme chycení ve virtuální síti? Chceme být druhým blíž, avšak zvolili jsme si nesprávný nástroj. Jsme jako na soukromých ostrovech obklopeni pustinou a věříme, že na druhé straně displaye někdo je. Posíláme ty písmena tmou. Je ten lehký úsměv co máš, když ti pošlu radostnou zprávu, stejný jako když ti ji řeknu do očí? Nemyslím.
