Navždy To Bude On (TVD Damon&Elena Po Probuzeni)

Sladké sny

Před přečtením téhle kapitoly, povinně všichni si pusťte video :) Jen tak pro připomenutí posledního tance Eleny a Damona, před dvouletým spánkem. Vím, že v sedmé sérii je vše po 3 letech, Elena tam ani ještě není.. Doufám teda, že v 8. sérii bude, protože bez ní, Upíří deníky nemají to kouzlo. Tenhle příběh je hlavně pro lidi, co jim v seriálu Elena chybí jako mně a chtějí si jí opět připomenout a vrátit zpět. Moc si cením toho, že se Vám můj příběh tolik zalíbil a došli jste dokonce až sem. Omlouvám se za překlepy, mojí občasnou negramotnost, ale nikdy předtím jsem nic nepsala, dejte mi prosím šanci, časem to bude lepší :) jinak určitě se nebojte psát názory a připomínky do komentu :) moc mi pomůže Vaše zpětná vazba. 

Elena: Zatímco Damon vyprovází naše starého kámoše, lehám si pomalu v županu na měkký gauč z kůže,přikrytá bavlněnou dekou. Je sice pozdní dopoledne, ale já upadám během několika vteřin do hlubokého spánku. Je sice pravda, že jsem se za poslední 2 roky naspala tolik, že by to mohlo pokrýt můj všechen spánek do konce života, ale cítím se stále unavená. Najednou se v myšlenkách nacházím uprostřed silnice v lese, kde jsme naposled tančili společně s Damonem, když jsme se loučili. Vůbec se to tu nezměnilo. Stále tu je to ticho, voní tu rozkvetlé květiny a na sobě mám ty samé šaty jako tenkrát. Lehnu si doprostřed silnice a čekám. Říkám si, že určitě tu nic nepojede, když je to v mém snu a předtím tu nic také nejelo. Několik minut jen tak ležím a vnímám jen studený beton silnice. Mám i ve snu zavřené oči. Z ničeho nic slyším jemné dýchání vedle mě a ten někdo, mě chytá co nejcitlivěji za ruku. Nemusím ani otevírat oči, abych poznala, kdo to je. "To za mnou musíš chodit i do snu, Damone?" "Jestli tu chceš být sama, stačí jen říct." "Ne, nikam nechoď, nemyslela jsem to vážně." a lehla jsem mu na hruď. Hladí mě po vlasech a šeptem mi říká: "Proč zrovna tady se ti zdá sen, vždyť to pro nás bylo to nejbolestivější místo, když jsme se tu loučili." "Právě proto, že to je naše místo, mám jistotu, že tu můžu jen s tebou. Že nám tady nikdo nemůže ublížit."

"Opravdu si jsi tak jistá?" říká povědomý hlas, který jsem doufala, že už nikdy neuslyším. Najednou Damon nikde. Jsem tam úplně sama, jak jsem původně chtěla být. Křičím beznadějně: "Damone, Damone!" a ozývá se jen ozvěna. Oba nikde, ani Damon, ani povědomý hlas Rebeky. Jakto, že on se mohl probudit a opustit tohle místo, a já nemohu?