too punk rock for school {Czech Story}

1.

Ležím na posteli se sluchátkama v uších a poslouchám svoje oblíbené kapely, jak zpívají slova, která se já bojím říct nahlas. Vlastně abych se přiznala taky jsem párkrat zkoušela napsat vlastní texty a nebylo to zas tak špatný, ale stejně to skončilo jenom v mém bloku do kterého si někdy i píšu svoje myšlenky, takže to nikoho nezajímá a vlastně to ani otvírat nebude. Ve dnech jako je tenhle mi někdy chybí společnost, protože je asi lepší dělat průsery s kamarádama než jenom ležet v posteli jako troska. No, jsem asi moc divná na to, aby se se mnou někdo bavil. Lidi to kolikrát ani nezkusí a odsouzej mě třeba už jenom kvůli stylu oblékání nebo toho, co poslouchám. Vítejte v realitě. Cítila jsem se už moc hluboko ponořená v mých myšlenkách tak jsem vysunula sluchátka z mobilu a připojila ho k repráku. Ani jsem ho nedala moc nahlas protože jsem měla v plánu zpívat s nahrávkou a chtěla jsem se trochu slyšet.

'Tak pojď Olivere.' Řekla jsem si pro sebe a pustila svoji nejoblíbenější písničku.

'Can you hear the silence? Can you see the dark? Can you fix the broken? Can you feel, can you feel my heart?' Zpívala jsem s Oliverem všechna slova i do posledního back-up vokálu.

Začali hrát poslední tóny písničky a já ušlyšela klíč v zámku, což znamenalo že moje mamka se vrací. Docela jsem se bála protože určitě mě zase seřve za to, že nedělám nic užitečného, že by bylo stokrát lepší udělat něco v bytě nebo se jít učit ale na tenhle přednes už jsem si docela zvykla jak to slyším každý den.

Bydlím sama s mamkou v menším bytě v Los Angeles. Možná i ráda bych řekla, že jsem tátu nikdy nepoznala ale bohužel. Je to největší kretén pod sluncem protože do mých 13 let s náma bydlel a pak se ukázalo, že mamku podvádí. Hezká Story no. Pořád s tím nejsem stoprocentně vyrovnaná, ale prostě jenom vím, že ho nesnášim.

Z mých myšlenek mě odtrhnulo až volání mamky z kuchyně. Běžela jsem za ní a čekala co řekne.

'Lee? Potřebovala bych aby si zítra po škole zašla nakoupit pár věcí. Ráno ti nechám na stole seznam dobře?'

{poznámka: Lee [lí] je zkrácenina od hayLAY. Asi by to mělo bejt spíš to Lay ale mně se víc líbí Lee a vlastně se to víc hodí k tomu jménu jestli chápete}

'Dobře mami.' Docela se mi líbí když mi říká takhle zkráceně.

'Tak na to prosím nezapomeň, děkuju moc." Odpověděla a usmála se.

Vrátila jsem se do svého pokoje a rozhodla se připravit do mučírny s názvem škola. Nic bych možná ani neřekla kdyby tam byli aspoň lidi který by mě brali ale ono nee. Musím tam sedět sedm hodin denně a jediný co můžu dělat je poslouchat názory 60-ti letých 'učitelů'.

*další den ráno*
Vzbudila jsem se na otrávný zvuk budíku, který zní jako by zrovna měla vybuchnout nějaká továrna a snažila se vyšplhat z postele. Nejhorší část každého dne. Dostala jsem se až ke skříni a hledala správné oblečení. Hodně holek by mělo asi hodně velký dilema co nakombinovat s mými modrými vlasy ale jelikož já nosím skoro jenom černou a to je k tomu nejlepší kombinace tak nemusím skoro nic řešit. Vzala jsem si černé skinny jeany s dírami na kolenou a tričko Asking Alexandria. Pak jsem se vydala do koupelny, kde jsem se nejdřív namalovala. Jenom korektor protože mám špatnou pleť a pudr. Pak jsem si ještě řasy přetřela řasenkou a udělala slabší linky. Když jsem byla hotovo vzala jsem hřeben a snažila se zkrotit svoji modrou hřívu. Jelikož mám poměrně rovné vlasy tak to nebylo zas tak těžký. Vyšla jsem z koupelny a v pokoji vzala tašku. Pak jsem šla směr kuchyně kde na stole ležel lístek se seznamem nákupu a penězma k zaplacení. Hodila jsem to do nejmenší kapsy mého batohu a šla k šatně. Přes triko jsem si ještě vzala černou koženou bundu protože přece jenom ještě neni úplně vedro a svoje kanady (boty). Pak jsem si ještě vzala klíče a vyrazila směr autobusová zastávka poblíž mého domu. Cestou jsem si ještě nasadila sluchátka protože se mi fakt nechtělo poslouchat lidi v autobuse o čem se bavěj a tak.

Vystoupila jsem z autobusu přímo před školou. Bylo už otevřeno tak jsem mohla v klidu jít dovnitř. Došla jsem ke své skříňce pro učení na první hodinu ale v zatáčce jsem zahlídla Jasona a jeho partu. Toho kluka vážně nemám ráda a on nemá rád mě. Víte jak jsem říkala, že vyškrábání z postele je nejhorší část dne? Tak neni. Tohle je ještě mnohem horší protože pokaždé má na něco narážku. Už byl moc blízko na to abych stihla odejít tak jsem jenom čekala až otevře tu svoji pusu.

'No ahoj Dixonová' vypadlo z něj.

'Ahoj Jasone...'

'Proč tak zklesle? To zase řešíš nějaký úplně nepodstatný problém v té tvoji Emo hlavě?' Okay, teď mě naštval. Nemůže vědět co já mám za problémy protože se o mně nikdy nezajímal. Neví o mně vůbec nic a jenom si otvírá hubu. Teď jsou ty chvíli kdybych nejradši něco řekla ale bojím se, že bych to zhoršila nebo řekla úplně nějakou blbost.

'Nechápu co se staráš. Nikdy si se na nic neptal tak s tím ani nezačínej. Nic o mně nevíš a tak to taky zůstane.' Nakonec jsem se sebe vysypala. Byla jsem stejně překvapená jako Jason.

Chvíli nic neříkal a pak: 'vůbec co to tvoje triko? Nějaký velký ne? A víš proč? Protože tyhle kapely poslouchají starý lidi a malý velikosti se nedělají.' Okay, teď už jsem mu fakt chtěla jednu vrazit...

'Náhodou, Denis Stoff je moc hot na to aby je poslouchali jenom starý lidi. A by The way, Denis je jejich hlavní zpěvák. Jo a je o dost hezčí než ty tak se klidni.' Řekla nějaká holka a já jenom zírala. Snad první člověk se kterým bych mohla mít něco společného...